Kdo se bojí, nesmí do Anglie

Datum

V sobotu 6. května chvilku po desáté dopoledne odjel od gymnázia dvoupatrový autobus naplněný k prasknutí sedmdesáti studenty, třemi profesory, dvěma řidiči a nepočítaným množství kufrů, tašek a batohů. Cíl následujících dvaceti hodin byl jasný – překonat téměř půl druhého tisíce kilometrů, část z toho na palubě trajektu, a v nedělních ranních hodinách stanout v Anglii.

Po náročné cestě nás čekal ještě náročnější den v Londýně, který ale stál za to. Viděli jsme pevnost Tower zevnitř, mrakodrap se slavnou Sky Garden shora, Nelsonův sloup na Trafalgar Square zezadu, divadlo Globe z paluby lodi a spoustu dalších pamětihodností. Jenom korunovační klenoty nám unikly, protože jsme se trefili do jediných dvou dní za posledních téměř 70 let, kdy měly důležitější úlohu než ležet za ochranným sklem.

Večer jsme dorazili do rezidence v Eastbourne, která se na celý týden stala naší školou a domovem v jednom. Kromě zlepšení angličtiny jsme získali i další velmi užitečné dovednosti. Naučili jsme se třeba orientovat ve spletitých chodbách starobylých budov, evakuovat se při požárním poplachu, správně si načasovat příchod do jídelny (v tom jsme však bohužel výrazně zaostávali za našimi kolumbijskými a španělskými kolegy) a učitelé si dokonce vyzkoušeli vydávání pravé britské snídaně sedmdesáti hladovým studentům.

Během týdne jsme se podívali na spoustu dalším zajímavých míst všeho druhu. Prohlédli jsme si hrady Arundel, kde stále sídlí rod Norfolků, a Bodiam, obklopený vodním příkopem, zříceninu hradu ve městě Hastings, který byl vybudovaný před slavnou bitvou v roce 1066 (tento letopočet už zkrátka po návštěvě Anglie nezapomenete), a šlechtický dům Parham House s rozlehlými zahradami. Kochali jsme se vyhlídkou z moderní rozhledny v přímořském Brightonu, navštívili jsme největší kapli v celé Británii, patřící k prestižní internátní škole Lancing College, a procházeli jsme se podél úchvatných bílých křídových útesů Seven Sisters. V den odjezdu jsme ještě stihli prozkoumat i „naše“ město Eastbourne, hlavně jeho pláže a obchody.

Zpátky do Boskovic jsme dorazili 14. května sice ospalí a špinaví, ale živí, zdraví, plní dojmů, nadšení a se spoustou nových zážitků. Za to všechno děkujeme!

 

Berenika Lepková, sexta

Další články