Oblast primární prevence realizovaná ve školních zařízeních je velmi široká a obecně zahrnuje celou řadu rizikových jevů. Mezi nejčastější riziková chování patří užívání drog, konzumace alkoholu, kouření, agresivita, šikana, záškoláctví a rasismus (podrobněji zde). Naše škola má vypracovaný preventivní program a další aktivity, jejichž účelem je snížit nežádoucí psychické či fyzické formování osobnosti, zvyšovat odolnost jedince vůči tlaku okolí a nepříznivým vlivům prostředí.

Některé příznaky možných rizikových jevů ve vývoji osobnosti: [1, 2, 6]

• Problémy ve škole (zhoršení prospěchu, absence, záškoláctví).
• Ztráta zájmů (hlavně těch časově a fyzicky náročnějších – sport, umělecká činnost apod.).
• Změna chování (nápadné stavy veselosti střídané s otupělostí a únavou, noční nespavost,…).
  Spaní přes den, slabost (klesající výkonnost, zhoršená koncentrace).
• Ztráta chuti k jídlu, hubnutí.
• Kožní defekty (zejména na obličeji a hřbetech rukou), „červené oči“, nápadně rozšířené zorničky.
• Změna přátel (životního stylu, způsobu vyjadřování, časté noční „potulování“).
• Nález cigaret, stříkaček, jehel, drog, stopy po injekčním vpichu.
• Ztráta kamarádů, osamocenost.
• Dlouhodobé deprese, neochota mluvit o škole, zlé sny, časté stavy stesku.
• Časté návštěvy lékaře, bolesti hlavy, břicha.
• Opakovaně se vyskytující podlitiny, škrábance, odřeniny (bez důvěryhodného vysvětlení).
• Poškozené oblečení, školní pomůcky, ztráty peněz.

Při zjištění takových příznaků není třeba panikařit, důležité je sledovat situaci a sbírat informace. Využít vhodné příležitosti a bez nátlaku se snažit zjistit co se děje (nesnažte se však dítě zahnat do kouta, obvykle se ještě více uzavře). Neváhejte požádat o pomoc ve škole (navštivte školního psychologa, výchovného poradce či školního preventistu, třídního učitele, ředitele), poraďte se v odborných zařízeních (poradnách). V případě vážnějšího problému, nelze tyto situace řešit jednorázově, budou nutná dlouhodobá opatření, a proto je nutné vše v klidu promyslet a využít odbornou pomoc.

Kontakty: při problémech ve vztazích, s drogami, s šikanou aj.

• Obraťte se na pracovníky Školního poradenského pracoviště: http://www.gymbos.cz/skolni-poradenske-pracoviste/
•  PPP Boskovice, www.opppvyskov.cz/index.php/pracoviste/boskovice, Štefánikova 2, Boskovice 68001, tel. 516 454 178
• Linka důvěry – Oblastní charita Blansko, Komenského 19, Blansko 678 01, tel. 516 417 351, www.blansko.charita.cz
• Sdružení Podané ruce Brno, Hilleho 1842/5, Černá Pole, 602 00 Brno, tel. infolinka 770 177 337 nebo tel. 420 545 247 535, www.podaneruce.cz
• Krizové centrum pro děti a dospívající – http://www.krizovecentrum.cz/cz/, Hapalova 4, Brno 621 00, tel. 541 229 298, 723 006 004, email: css.sspd@volny.cz
• Linka bezpečí – tel. 116 111, číslo můžeš vytočit z mobilního telefonu i z pevné linky kdykoliv během dne i v průběhu noci a to bezplatně – volání je úplně zadarmo, věk – zavolat můžeš tehdy, pokud je Ti méně než 18 let nebo jsi student do 26 let.
• Linka důvěry Brno, tel.: 549 241 010, 608 902 410, email: help@modralinka.cz

Z činnosti preventivních programů v průběhu školního roku – zdravá svačinka, beseda s policií ČR, sexuální výchova, prevence kouření apod.

Přehled nejčastěji se vyskytujících rizikových jevů mezi dětmi a mládeží [3, 4, 5, 6]

U dětí a mládeže se nejčastěji setkáváme s následujícími sociálně – patologickými jevy:

• Šikana a násilí – slovo šikana pochází z francouzského slova chicane (týrání) a označuje tělesné, psychické nebo kombinované ponižování, případně týrání jedinců jinými, nejčastěji ve vrstevnických skupinách, čímž dochází k omezování a hrubému porušování integrity osobnosti. Šikana je také opakované ubližování; je to jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat ho. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí, avšak o šikaně hovoříme pouze v případě, když je oběť bezbranná, tedy pokud se jedná o asymetrickou agresi, kdy její iniciátoři většinou útočí ve skupině.
  • Mezi žáky se často setkáváme se šikanou ve formě tzv. kiberšikan. Kyberšikana (též kybernetická šikana, počítačová šikana) je druh šikany, který využívá elektronické prostředky, jako jsou mobilní telefony, e-maily, pagery, internet, blogy a podobně. Její nejobvyklejší projevy představuje zasílání obtěžujících, urážejících či útočných mailů a SMS, vytváření stránek a blogů dehonestujících ostatní, popřípadě může kyberšikana sloužit k posilování klasických forem šikany, nejčastěji prostřednictvím nahrání scény na mobilní telefon a jejího následného rozeslání známým dotyčného, popřípadě prostřednictvím vystavení na internetu. Zejména poslední varianta šikany může být extrémně nebezpečná – pokud se spojí s nějakou velmi ponižující situací, takovéto zveřejnění ponižujících materiálů obrovskému množství lidí (které nejde vzít zpět) mnohonásobně zvyšuje utrpení a trauma oběti, což na ni může mít extrémně neblahý dopad. Řada jejích projevů přímo spadá do oblasti kriminálních činů.
• Užívání drog – „v obecném smyslu myšleno, je drogou jakákoli syntetická či přírodní látka, která v lidském organismu vyvolá změnu  jeho činností.“ V užším smyslu je to látka, která se užívá, lépe řečeno zneužívá ke změně duševního stavu, tzn. nálady, prožívání stavu bdělosti či útlumu, k fyzickému či psychickému “oživení” a zásadní změny chování. Tyto změny jsou způsobeny působením drog na centrální nervovou soustavu, jejíž činnost a výkonnost se projevuje kvalitou duševní činnosti. Ve spisovné češtině má toto slovo význam “omamující, uklidňující, dráždivý přípravek” (např. uklidňující, jedovatá, ostrá, povzbuzující droga nebo působit jako droga).
  • Alkoholismus a kouření – mezi nejvíce užívané drogy v naší společnosti (i mezi mládeží), patří alkohol a cigarety.
• Patologické hráčství – je „podskupinou“ drogové závislosti kde hovoříme obecně o vlivu virtuálních drog. Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) definuje patologické hráčství takto: „Porucha spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které převládají na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků“. Lidé trpící touto poruchou mohou riskovat své zaměstnání, velmi se zadlužit a lhát nebo porušovat zákon, aby získali peníze nebo unikli placení dluhů. Postižení popisují intenzívní puzení ke hře, které lze těžko ovládnout spolu se zaujetím myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí. Toto zaujetí a puzení se často zvyšuje v dobách, kdy je život stresující. K diagnostickým vodítkům patří trvale se opakující hráčství, které pokračuje a často i vzrůstá přes nepříznivé sociální důsledky, jako je zchudnutí, narušené rodinné vztahy a rozkol osobního života.
• Záškoláctví – Záškoláctví je úmyslné zameškávání školního vyučování. Žák se z vlastní vůle, bez vědomí rodičů vyhýbá pobytu ve škole. Často má souvislost se školní neúspěšností žáka, objevuje se u starších dětí a tento jev má tendenci se prohlubovat. Záškoláctví je projevem asociálního chování, jedná se tedy o poruchu chování únikového typu vyvolanou třemi základními příčinami: negativním vztahem ke škole (motivem odporu ke škole mohou být vysoké požadavky školních povinností kladené na dítě, menší rozumové nadání žáka, ale naopak i mimořádné vědomosti a schopnosti, takže se dítě ve škole nudí, nebo silná a neopodstatněná neurotizace dítěte, jejímž důvodem je strach z nějakého vyučovacího předmětu a z jeho zkoušení, nespravedlivého hodnocení nebo z osobnosti učitele, či tresty za nesplnění očekávaného výkonu učitelem i rodiči, často i strach ze spolužáků v případě výskytu šikanování žáka ústící až do psychické poruchy školní fobie), vlivem rodinného prostředí (příčinou jsou dysfunkční vztahy uvnitř rodiny, nezájem rodičů o dítě a jeho prospěch, ale i přehnaná péče a příliš vysoké nároky, nejednotnost rodičovské výchovy, přemrštěná přísnost, shovívavost, ale i lhostejnost) a trávením volného času (mezi příčiny záškoláctví často patří nevhodný a nekonstruktivní způsob trávení volného času způsobený negativním vlivem vrstevníků v partě, závislostním chováním projevujícím se zneužíváním drog a sháněním peněz na ně, ale i chudoba dítěte nebo rodiny způsobující obstarávání peněz nelegálním způsobem, např. prostitucí nebo častěji drobnými krádežemi apod., kdy je dítě k této formě chování de facto dotlačeno vnějšími okolnostmi a vlivem dospělých).
• Kriminalita a delikvence – Kriminalita je úhrn činů uvedených v trestním zákoně obvykle popisovaných podle prostoru, času, rozsahu, struktury a pohybu. V obecném slova smyslu je to zločinnost, tedy společenský jev, kterým se rozumí souhrn trestné činnosti.
  Kriminalita mládeže je součástí celkové kriminality a zahrnuje jednání osob do věku 18 let, jehož důsledkem je překročení právních a společenských norem, což je charakteristické pro trestný čin. Osoby ve věku 15-18 let se označují jako mladiství a jsou ze zákona trestně odpovědní s jistým omezením. Osoby mladší 15 let nejsou trestně odpovědné, spáchá-li však dítě mezi 12 až 15 rokem věku čin, za který lze dle trestního zákona uložit výjimečný trest, může se takovému jedinci uložit v občansko-právním řízení ochranná výchova, kterou uloží příslušný soud.
  Širším pojmem než kriminalita, je delikvence, neboť označuje činnost porušující nejen právní, ale i společenské, tedy širší normy, takže se takové jednání vztahuje i na děti a mladistvé, kteří se tak stávají delikventy.
• Xenofobie a rasismus – xenofobií (xénos – příchozí, fóbos – bázeň, úzkost) rozumíme strach z toho, kdo přichází z ciziny, z cizího prostředí, mimo vlastní sociální útvar. Xenofobie je základem různých nenávistných ideologií, jako je rasismus, šovinismus, nacionalismus, fašismus apod. Je také nejníže položenou základnou problémů minorit a jejich napětí vůči většinové společnosti, pramení z ní pronásledování cizinců a stojí v pozadí vytváření segregovaných území.
  Rasismus je ideologie, která představuje soubor koncepcí vycházejících ze strachu z cizího (xenofobie) a tvořících jeho ideologickou nadstavbu. Předpokládá fyzickou a duševní nerovnost lidských plemen (ras) a rozhodující vliv rasových odlišností na dějiny a kulturu lidstva. Rasové teorie jsou podloženy představou, že lidstvo je původně rozděleno na nižší a vyšší rasy. Vyšší rasy jsou pak tvůrčí a jsou nositeli civilizace a pokroku, jsou určeny k vládnutí. Nižší rasy jsou charakterizovány neschopností kulturní tvořivosti a je třeba je vést.
• Rizikové sexuální chování (prostituce) – do této skupiny patří šíření prostituce mladistvích a to především za účelem finančního zisku jak samotných prostitutů, tak organizovaných skupin, zabývajících se dětskou prostitucí, dětskou pornografií a obchodováním s dětmi. Jedná se o chování, v jehož důsledku se zvyšuje možnost vzniku problémů negativně ovlivňujících život lidí, přenosu určitých chorob včetně HIV/AIDS a vzniku trestné činnosti. S rozšířením turistického ruchu došlo i k rozšíření prostituce jakožto rizikového chování. Prostitucí se rozumí pohlavní styk s jinými osobami za úplatu. Pojmem pohlavní styk rozumíme jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby.
• Členství v sektách – České právo pojem sekta nezná, používá jen termín církve a náboženské společnosti. Pod pojmem sekta obecně rozumíme izolující se skupinu od nějakého hnutí nebo od společnosti vůbec a hlásající dogmaticky určité názory, zásady odtržené od skutečnosti.
  Nejvíce ohroženou a nejčastěji oslovovanou skupinou jsou mladí lidé ve věku 18 až 25 let. Členství v sektách hledají především lidé, kteří v sobě nosí nějaký problém, trauma, jehož řešení nenacházejí v běžných společenských strukturách. Zájem mladistvých o sekty je často spojen s problematikou hledání vlastní identity, která pubertu a adolescenci ve zvýšené míře doprovází. Jeden z důvodů, proč mladí lidé propadají sektám, je ten, že nabízejí zapojení do skupiny, nadřízené autority, vzájemnou péči členů sekty, pocit významu a naplnění. Nabízejí jim rodinu, kterou děti postrádaly, přítomnost rodičů, buď fyzickou nebo emocionální. Dospívající se stávají snadným terčem útoku sekt především z důvodu jejich nedostatečné informovanosti a z dětství přetrvávající naivity, psychické labilitě dospívajících, disharmonického rodinného prostředí a nevyrovnaných vztahů ve škole (ať již vůči spolužákům či učitelům).

Podrobnější informace lze získat: http://www.prevence-info.cz/r-rizikove-chovani

Použitá literatura
1) KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. Praha: PORTÁL, 2001. 255 s. ISBN 80-7178- 513-X.
2) KOLÁŘ, M.: Skrytý svět šikanování ve školách. PORTÁL, 1997. 127 s. ISBN 80-7178-123-1
3) www.msmt.cz
4) www.dropin.cz
5) www.sikana.org
6) http://www.prevence-info.cz