Gymnázium Boskovice

Archiv

Public Speaking Competition

Dne 22. února se již tradičně konalo školní kolo oblíbené soutěže v mluvení v anglickém jazyce. Soutěžící si měli připravit 3-5 minutové příspěvky na předem dané téma: Mapping of the Global Future
Publikum se snažily zaujmout 4 soutěžící:

Daniela Toulová VIII
Alena Krušinová 2.C
Karolína Albertová l.C
Kristýna Sedláková VI
Výkony soutěžících byly velice vyrovnané a porota ve složení prof. Bártová, Kalinová, Minxová, Peterková měla velice těžké rozhodování. Každá soutěžící pojala svůj příspěvek jinak. V diskusi, která následovala po každé řeči, se mluvilo o životním prostředí, vědeckých vynálezech, ekonomické vyspělosti různých zemí, o životní úrovni lidí, jazycích, rasách, předsudcích, terorismu, sobeckosti a také o tom, co by lidé měli udělat pro záchranu a lepší budoucnost naší planety. Vítězem školního kola se nakonec stala Kristýna Sedláková VI, která bude naši školu reprezentovat v oblastním kole 28. března (Brno, nebo Žďár nad Sázavou). Pokud Vás tato informace zaujala, sledujte nástěnky a přijďte si i vy někdy zasoutěžit a procvičit angličtinu !

VOLEJBALOVÝ TURNAJ 2006

Ve dnech 1. a 2. února se na naší milované =o) škole odehrál velice sledovaný volejbalový turnaj. Povinnosti pořadatele na sebe tentokrát vzala třída 3.B a sportovního klání se zúčastnily všechny třídy vyššího gymnázia.

„My jsme žáci 3.B,
berem servis na sebe,
blokujem, smečujem,
turnaj organizujem.
Nízký míče bagrujem,
Vysoký zas prstákem,
Muziku mixujem,
Za účast vám děkujem!“

Všechno „veselé“ za pár chvil skončilo a mohlo se začít hrát. Týmy byly rozděleny do čtyř supin podle ročníků. Po vyrovnaném boji postoupila nejlepší družstva základních skupin, která utvořila semifinálové dvojice ve složení 4.B:2.B (2:1) a 3.B:1:B (2:0). V utkání o třetí místo zvítězila 2.B nad 1.B v poměru 2:0 a ve finále velké naděje ze 3.B podlehly třídě 4.B (že by to bylo těmi zelenými vlasy…?) v poměru 1:2. tolik k výsledům…
O přestávkách mezi zápasy se o zábavu opravdu velkého počtu diváků… staral slavný DJ Stann se svým pestrým hudebním repertoárem od „Kačerů“ až po moje oblíbené…disko. Ale i přesto se hitem letošního turnaje stala česká hymna, která byla hrána po každém zápase…Tyl by měl radost…
Druhý den turnaje byl bohužel poznamenán výpadem proudu, který omezil jak hudební produkci, tak i osvětlení, topení a v neposlední řadě i stravu sportovců – syrové maso není nic moc 🙂
Ale nakonec všechno dobře dopadlo, Mach a Šebestová se vrátili zpět k Jonatánovi, kterého přivázali před školou, a život na naší škole zase běžel „normálně“.

Haloween 2005

Když jsme se v hodině anglické konverzace dozvěděli, že se blíží Halloween, rozhodli jsme se, že uspořádáme takovou malou halloweenskou party. Byla by však škoda nechávat si to pro sebe, proto jsme se chtěli podělit i se zbytkem školy. Všichni učitelé i pan ředitel nám vyšli vstříc. Asi týden předem jsme vyzdobili chodby halloweenskými motivy (tzn. vykrájené dýně, čarodějnice, černé kočky a netopýři). 31. října jsme se všichni oblékli do strašidelných kostýmů a „strašili“ ostatní studenty. V každé třídě jsme odříkali tradiční – trick and treat – básničku a rozhodili jsme pár bonbónů. Protože jsme již týden předem vyvěsili různá fakta, která se k tomuto svátku vztahují, samotný Halloween se nesl už jen v zábavné a uvolněné atmosféře.

Literární Morava (cesta po stopách kultury na Moravě od počátků až do 20. století)

Počátkem září 2005 se na různých typech škol objevil informační letáček Muzea Brněnska se zajímavými nabídkami návštěv méně známých lokalit v okolí Brna. Mimo jiné se naskytla možnost navštívit prostory benediktinského kláštera v Rajhradě, které byly do té doby pro veřejnost uzavřené.

Učitelé boskovického gymnázia Vlasta Berková a Josef Pros se rozhodli okamžitě a společně se studenty jazykové třídy 2.C vyrazili ve středu 14. září kolem osmé hodiny ranní vlakem směr Boskovice-Brno-Rajhrad. Přes krátké zdržení v Brně cesta rychle uběhla a o půl desáté jsme vystoupili na nádraží v Rajhradě. Následovala krátká cesta pěšky a před desátou hodinou nás vítala paní průvodkyně jako první školní výpravu, která po dlouhodobé několikaleté rekonstrukci navštívila areál rajhradského kláštera.

Byl to zvláštní pocit procházet se místy, kde se již od 11.století konaly bohoslužby, které nebyly přerušeny až do dnešní doby. Neméně zajímavá byla i konfrontace mezi krásně nově zrekonstruovanou částí rajského dvora kláštera a zdevastovanou částí, jak ji v devadesátých letech opustila československá armáda. Práce na celkové rekonstrukci objektu pokračují rychlým tempem, a tak studenti mohli obdivovat klášterní kapli, bohatou knihovnu o 7500 svazcích (celkový počet je 65 000) a nově vybudovanou expozici Památníku písemnictví na Moravě v průběhu minulých deseti století. Po skončení prohlídky mohli zájemci v klidu rozjímat v monumentálním klášterním kostele, na jehož přestavbě se v období baroka podílel známý architekt Jan Blažej Santini.

Ještě jsme stihli nakoupit nějaké suvenýry (mj. i bylinné sirupy, které se vyrábějí v Rajhradě) a kolem poledne jsme areál benediktinského kláštera opustili. Na nádraží v Rajhradě jsme si mohli přečíst pamětní desku, která oznamovala, že tudy projížděl v roce 1845 první parní vlak z Vídně do Prahy.

Celá výprava potom pokračovala vlakem do Brna, kde se studenti nejprve trochu porozhlédli po náměstí Svobody. V odpoledních hodinách následovala prohlídka budovy Moravského muzea na Kobližné ulici, kde byla instalována expozice Učení – mučení ….. aneb pradědeček po škole. Studenti mohli posoudit vybavení školy, vyučovací pomůcky a učebnice z minulého století a porovnat je s dnešními technickými vymoženostmi.

Poté následovala cesta vlakem domů. Exkurze se vydařila a přálo nám i počasí. Všichni účastníci se již těšili na další cestu za poznáním, zábavou i poučením do Brna a jeho okolí.

PhDr. Josef Pros

Carnuntum 2005

Římané před branami Vídně aneb stěhování národů v Podunají

Každý národ hledá své kořeny a tradice (jak se dnes módně píše – identitu) a to zejména ve vztahu k jiným národům (zvláště sousedním). Mezi vyučovací předměty, které takové zkoumání nejvíce umožňují, patří bezesporu humanitní vědy. Jedná se zejména o dějepis, který se na gymnáziu vyučuje jako povinný předmět v 1.-3. ročníku ve všech třídách a jako volitelný seminář ve 4. ročníku, a latinský jazyk, který se studuje jako povinný předmět v 1.-2. ročníku jazykových tříd a jako volitelný předmět ve 3.-4. ročníku všech tříd gymnázia. Právě při výuce latiny a také němčiny v jazykových třídách vznikl nápad podniknout putování podél řeky Dunaj a prozkoumat osídlení této velmi zajímavé lokality, která spojuje státy střední Evropy jako Slovensko, Rakousko, Maďarsko a po připočtení přítoku Dunaje Moravy také Českou republiku.

Myšlenky o exkurzi do Podunají se ujali dva učitelé gymnázia – Josef Pros (latina, dějepis) a Libuše Skořepová (němčina), kteří v lednu 2005 zahájili průzkum mezi zájemci. Nakonec se podařilo zajistit potřebný počet studentů (zejména díky tehdejší jazykové třídě 2.C) a po doplnění zájemci z dalších tříd mohla do Podunají vyrazit autobusem firmy BODOS početná skupina 38 účastníků.

V úterý 10. 5. 2005 po 8.00 hodině jsme vyjeli z Boskovic po trase Brno-Břeclav-Bratislava A díky rychlé, ale bezpečné jízdě jsme těsně před 11.00 hodinou vystoupili v Bratislavě na nábřeží Dunaje. Následovala krátká procházka historickým centrem Bratislavy spojená s výkladem o hlavních dominantách města. Poté si studenti i učitelé trochu vydechli celá výprava se sešla u Primaciálního paláce, kde jsme si prohlédli interiér stavby se vzácnými gobelíny s antickými motivy, které pocházejí ze 17. století. První příjemné překvapení – vstup zdarma. Další dobrou zprávou pro lehce unavené poutníky byla městská tržnice, kde jsme se mohli v krásné historické budově pohodlně a levně občerstvit. Potom jsme vyrazili společně k autobusu na základnu u Dunaje a odjeli na ubytovnu na Zlaté Piesky, kde jsme si chvilku odpočinuli.Zájemci z řad studentů mohli v podvečer spolu s učiteli ještě navštívit Bratislavský hrad a potom se podle libosti projít po dunajském nábřeží. Tramvají č. 4 jsme se pohodlně dopravili zpět na ubytovnu.

Další den ve středu 11. 5. 2005 jsme se ocitli v dávné historii. Po doplnění zásob v obchodním domě Tesco jsme překročili státní hranice a vydali se do rakouského městečka Petronell, které se ve 2. století nazývalo Carnuntum a bylo vojenským táborem a hlavním městem pohraniční římské provincie Pannonia Superior. Obdivovali jsme torzo mohutné brány střežící vchod do Carnunta, stejně jako dva velké amfiteátry (vojenský a civilní), které sloužily k zábavě římských obyvatel města. Dále jsme si pozorně prohlédli rozsáhlý archeopark (ubytovací prostory a lázně) a velmi zajímavé exponáty, které se nacházejí v Bad Deutsch-Altenburg. Následovala krátká zastávka v historickém centru Hainburgu, který byl důležitou lokalitou zejména ve středověku, o čemž svědčí městské brány, hradby i hradní pevnost. Podvečer jsme pobývali už na území Slovenska. Krátkým pochodem jsme překonali poměrně velké převýšení a vystoupili na hrad Děvín, odkud se nám naskytl překrásný výhled na celé panorama řeky Dunaje a Bratislavu. Děvín byl osídlen již v pravěku, ale my jsme si hlavně připomněli, že právě zde odrazili Moravané vedení knížetem Rostislavem četné útoky Franků, kteří se chtěli zmocnit jejich území. Večer dali někteří studenti raději přednost pobytu a povídání na ubytovně, ti nejzdatnější pokračovali po již známé cestě tramvají (Slováci ji označují něžně jako električka) do centra Bratislavy, aby si mohli vychutnat sice bohatý, ale na evropské poměry vcelku poklidný noční život hlavního města Slovenska.

Poslední den exkurze byl čtvrtek 12. 5. 2005 a studenti měli celé dopoledne volný program na individuální prohlídku Bratislavy, kde se již velmi dobře orientovali. Mnozí rychle zamířili do kavárny na vrcholu mostu přes řeku Dunaj, která byla bohužel mimo provoz. To bylo asi jediné zklamání, které nám jinak pohostinná a přívětivá Bratislava připravila. Kolem poledne jsme vyrazili na cestu k domovu. Po překročení státní hranice u Břeclavi jsem však nezamířili na Brno, ale podél řeky Moravy směrem na Mikulčice. V Mikulčicích jsme si prohlédli památník Velkomoravské říše se zajímavou expozicí o životě a materiální i duchovní kultuře Slovanů – našich předků. Zároveň jsme v exteriéru sledovali základy mohutných románských kostelů včetně práce archeologů, kteří prováděli terénní výzkum. Byl to zvláštní tajemný pocit pohybovat se v místech, kudy “ kráčely dějiny“ a kde sloužili mše svaté Konstanin a Metoděj. Poutavý výklad průvodkyně spojený s přáním, aby velkomoravské Mikulčice získaly statut památky UNESCO, nás velice zaujal. Závěrečnou fázi cesty domů provázely mírné obavy, protože nás pan řidič průběžně informoval o nepříznivém vývoji hokejového utkání na MS mezi Českou republikou a USA. Když jsme po 18.00 hodině vystupovali u budovy gymnázia, tajně jsme doufali, že naši hokejisté výsledek otočí. A tak se také stalo.

Další den pátek 13. 5. 2005 byl pro všechny účastníky exkurze navzdory datu dnem šťastným. V pořádku jsme se vrátili domů ke svým blízkým, poučeni o dávné minulosti střední Evropy a bohatší o pěkné zážitky, které si připomeneme při pohledu na fotografie. Naši hokejisté nakonec vystoupili až na samý vrchol a stali se mistry světa. A co studenti gymnázia? Ti jsou zatím ve svých přáních trochu skromnější. Pro ně je vcholem studia úspěšná maturita a přijetí na vysokou školu. Třeba některým z nich cestovatelské zážitky pomohou nejen při složení zkoušky dospělosti, ale především při orientaci v dnešním složitém světě.

PhDr. Josef Pros

Anglie 2004

Konečně je to tady, sobota 8.5.2004. Plánovaný odjezd do Anglie se blíží. Když se ale s plným kufrem dostavím ke gymplu, nikde nikdo. Nespletla jsem si hodinu nebo dokonce den odjezdu? Ale ne, to se jenom někteří zdrželi doma při loučení s rodinou. Čtvrt hodiny před plánovaným odjezdem přijel ke škole autobus. Přesněji dvoupatrový. Hned začaly hádky o to, kdo bude sedět nahoře a kdo dole. Sváry mezi námi vyřešil Jirka, náš průvodce, který přijel spolu s autobusem. Oznámil nám, že všichni sedíme nahoře. Když bylo všechno naloženo a my nastoupili, rozjeli jsme se směrem na Brno. Tam jsme nabrali ještě pár spolucestujících a jejich pana učitele. Čekala nás dlouhá cesta, která ovšem díky pohodlnému autobusu, utekla poměrně rychle. Naše první zastávka v Anglii byla v Brightonu- zde jsme navštívili Royal Pavillon, Sea Life Centre a zábavné molo. V neděli večer jsme konečně dorazili do města Torquay, které se na příštích pár dní mělo stát naším domovem. Autobusem jsme přijeli na velké parkoviště, odkud si nás rodiny odvezli k nim domů. V pondělí ráno nás rodiny dovezli do školy. Tam jsme nejdříve vyslechli přednášku o městě Torquay, o škole, o tom, jak se máme chovat… Pak jsme museli psát test, aby nás mohli rozdělit do tříd. Každý den jsme chodili do školy na 8:30. Vyučování bylo dvakrát 90 minut a mezi tím 30 minut přestávka na svačinu. Když bylo venku hezky, mohli jsme přestávku trávit v parku hned naproti škole. A každé odpoledne jsme jezdili na výlety po okolí. V pondělí jsme byli v devonské vesničce Cockington a v Model Village v Torquay, kde byly vystaveny různé zmenšeniny budov. V úterý jsme byli na prohlídce přímořského města Plymouth a jeho známého majáku. Ve středu jsme se byli podívat v národním parku Dartmoor, kde se mimo jiné odehrává děj známé knihy- Pes baskervilský. Počasí nám ale nepřálo a tak jsme museli prohlídku předčasně ukončit. Pak, jako překvapení, jsme navštívili House of marbles- Dům kuliček. Ve čtvrtek jsme vyrazili do Exeteru, hlavního města Devonu. V pátek jsme se rozloučili s rodinami i se školou a vyrazili jsme směrem na Londýn. Cestou jsme zastavovali u Stonehenge a ve Windsoru, letním královském sídle. Večer jsme dojeli na předměstí Londýna, kde si nás opět nějaké rodiny rozvezli domů. Ráno jsme se vydali do centra Londýna. Zde jsme viděli všechna známá místa jako Westminster Abbey, Houses of Parliament a Big Ben, Downing street, Trafalgar Square, Buckingham Palace, Piccadilly Circus, Oxford street a Tower Bridge. Nakonec většina z nás šla do muzea voskových figurín Madame Tussaud’s. Někteří z nás se však vydali na London Eye- obří ruské kolo, z jehož vrchu je vidět celý Londýn. Unavení z celodenního chození jsme nastoupili do autobusu a vydali se na cestu domů. V Brně jsme vysadili část našich spolucestujících, udělali poslední společné fotky, rozloučili jsme se s průvodcem a rozjeli se směrem do Boskovic. Tam nás před gymplem čekaly houfy natěšených rodičů, kteří čekali na to, až zase uvidí své děti. V Anglii bylo sice krásně, ale, jak se říká, doma je doma.
Martina Učňová a Hana Komárková 1.C

Adresa

Budova školy Gymnázium Boskovice,
příspěvková organizace
Palackého náměstí 222/1
680 11 Boskovice
tel. 516 802 211
fax. 516 453 559
email: info@gymbos.cz
ID datové schránky: avnb89q
facebook:
IZO: 102007934

Odkazy

e-twinning
Comenius
ingenious
MUNI
esa

Počítadlo

TOPlist