Gymnázium Boskovice

Archiv

Výlet do Moravské Třebové – „Moravské Athény“

1.C se seznamovala s krásami naší vlasti, 24. 5. 2007 Výlet do Moravské Třebové – „Moravské Athény“

Vyrazili jsme z Boskovic ráno místní lokálkou směrem na Chornici a dále pak až do Moravské Třebové. Jako za starých časů náš vláček uháněl probouzející se zelenou jarní ne příliš osídlenou krajinou s 25 studenty a jejich doprovodem Jiřinou Bártovou a Josefem Prosem. Všichni vnímali příjemnou poklidnou atmosféru a těšili se z krásného rána.V družném povídání cesta uběhla rychle a my se vydali poznávat a prozkoumávat městečko s bohatou historií a krásnými historickými památkami. Mnozí z nás byli již v Anglii, Itálii, Řecku, koupali se v různých vodách moří celého světa, ale málokdo z nás navštívil Moravskou Třebovou! Jaká místa jsme navštívili? Nejprve jsme zamířili do Muzea mimoevropské kultury s podivuhodnou sbírkou exponátů z Egypta i jiných koutů Afriky, Asie, Číny, Indie i Japonska. Dále jsme navštívili zámek se zajímavou expozici užitého umění a nábytku od baroka až po 20. století, dále zámecké sklepení s mučírnou, kde nám naskakovala husí kůže při odborném výkladu a pohledu na mučící nástroje. Městečko nás okouzlilo i svým náměstím s malebnými historickými domy a určitě se tam zase brzy znovu vypravíme. I vy se můžete prostřednictvím těchto stránek seznámit s tímto městečkem, které bylo také poutním místem. Dobrá inspirace na prázdninový výlet!

Něco z historie města

Moravská Třebová vznikla pravděpodobně kolem roku 1260 v průběhu kolonizace lesnatého území, osídleného v té době zřejmě již velmi řídce slovanským obyvatelstvem.
V letech 1248 – 76 držel třebovské panství Boreš z Rýzmburka a kolonizoval Třebovsko německým obyvatelstvem. Boreš byl pak Přemyslem Otakarem II. vypuzen ze země a Třebová připadla jeho bratru Bohuslavovi, který padl roku 1278 na Moravském poli. Za jeho nezletilého syna spravoval panství Friedrich ze Schaumburku. Roku 1289 Záviš z Falkenštejna dobyl jeho hrad, ze kterého byly podnikány loupeživé výpravy do okolí. Roku 1321 vlastnil ještě Třebovou Bohuslavův syn Boreš. Po jeho smrti udělil král Jan Třebovou Jindřichovi z Lipé. Při dělení rodového majetku roku 1346 byly hrad a město Třebová přiznány Jindřichovi ml. z Lipé, jenž prodal (zapsáno 1365) markraběti Janovi hrad a město s mýtem a patrimoniem, dnešní obce Grunu, Udánky, Sušice, Staré Město, Dětřichov, Kunčinu, Rychnov, Mladějov, Petrušov, Boršov, Útěchov, Třebařov, Linhartice, Křenov, Dlouhou Loučku, Pohledy, Rudnou, Janůvky, Březinu, dále ves Seifen, která později zanikla, Čtyři Dvory a „Wenclausdorf“. Markrabě Jošt zapsal panství roku 1386 Heraltovi z Kunštátu. Roce 1436 vlastnil panství ještě Heralt z Kunštátu, roku 1447 je dal Jiří z Kunštátu a Poděbrad v léno Zdeňku Kostkovi z Postupic. Po jeho smrti roku 1477 je vlastnil Zdeňkův bratr Albrecht Kostka z Postupic, jeho nástupce Jiří Hrabiše Kostka z Postupic je však roku 1486 (zapsáno 1490) prodal Ladislavovi z Boskovic. Za jeho vlády zažilo panství a zejména město a hrad Třebová období nevídaného rozkvětu. Město bylo znovu vystavěno po požáru roku 1509, kdy prakticky lehlo popelem. Hrad byl přestavován v zámek, objevují se zde již prvky nového renesančního slohu. Ladislav měl také ve své době velmi obdivovanou knihovnu a sbírky, především umeěleckých předmětů. Po Ladislavově smrti v roce 1520 převzal panství jeho syn Kryštof. Zemřel roku 1549 a v témže roce i jeho syn Ladislav Velen, který zanechal syny Václava a Jana. Po smrti Václavově držel třebovské panství sám Jan z Boskovic. V roce 1541 vypukl ve městě opět ničivý požár a za Ladislavových potomků bylo znovu přestavováno, tentokrát již v renesančním slohu. Po Janově smrti roku 1589 zdědil panství jeho synovec Ladislav Velen ze Žerotína. Za jeho panování nabyla Třebová velkého významu, získala přízvisko „Moravské Athény“. Zámek byl přestavován a přistavěno arkádové předdvoří. Za své vedoucí postavení v protihabsburském povstání byl Ladislav Velen ze Žerotína potrestán konfiskací majetku. Třebovské panství obdržel jakožto léno koruny české Karel, kníže z Lichtenštejna.
V hospodářském životě Moravské Třebové vždy dominovala textilní výroba, později bylo silně zastoupeno i zpracování kovů.
Na Moravskotřebovsku bylo odedávna rozšířeno pěstování a předení lnu, bývalo i součástí robotních povinností. Domáckého tkalcovství využívaly textilní továrny ještě ve 20. století.Největšími průmyslovými podniky byly tkalcovny, barvírny, úpravny a tiskárny lněného, bavlněného a hedvábného zboží. Ve zpracování lnu a bavlny zaujímal přední místo rozvětvený rod Steinbrecherů. Právě na příkladu vývoje jejich podniků lze dobře pozorovat přechod od faktorie přes rozptýlenou manufakturu k tovární výrobě a jejich prolínání, stejně tak jako dočasnou symbiózu továrny a cechovního systému. Soukenictví bylo spíše městským řemeslem a soukenický cech byl nejvýznamnější ve městě. Právě v tomto oboru však v Moravské Třebové vznikla první továrna – v roce 1803 dostal Johann Wondra tzv. „tovární oprávnění“ na výrobu suken. Kolem poloviny 19. století se soukenictví ocitlo v krizi a prakticky zaniklo. Uvolnění levné pracovní síly využili především vídeňští podnikatelé, kteří zde začali zakládat tkalcovny hedvábí. Největšími podniky na zpracování lnu a bavlny byly továrny Bratří Steinbrecherové (Gebrüder Steinbrecher, Mechanická tkalcovna Anton & Fritz Steinbrecher – později Mayer & synové, Konrad Steinbrecher).
V hedvábnictví to byly především firmy rodiny Reichertů, Eisenberger & Co., Moriz Schur. Existovala celá řada dalších, menších výrobců. V roce 1945 byly textilní továrny sloučeny pod národní správou s názvem Spojené textilní závody, 1948 n. p. Henap, později Hedva.
Největšími kovoprůmyslovými podniky byly továrny stříbrného zboží: firma Bibus, 1945 Kovoprůmyslové závody, 1948 Sandrik, později Toner, firma Linhart, 1946 nár. správa, firma Macak, dále výroba měřicích výrobků, slévárny. Z ostatních průmyslových odvětví bylo významné především pivovarnictví, továrna na výrobu klavírů Hannsmann (od r. 1877), knihtiskárny (nejstarší od r. 1872), městská elektrárna.
Moravská Třebová byla sídlem vrchnostenského velkostatku, přímo ve městě však zemědělská výroba neměla velký význam. Dvůr v Moravské Třebové byl při první pozemkové reformě zčásti rozdělen, zbytkový statek byl odprodán Moravské zemědělské radě.
Ve městě se vytvářela živnostenská společenstva, v roce 1911 jich bylo sedm, v roce 1935 jedenáct. V roce 1930 zde bylo stavební družstvo. Spořitelna vznikla v roce 1869, záložna 1893, roku 1893 byly ve městě tři záložny. Ve městě byly filiálky několika bank, několik hotelů, restaurace, kavárny.
Pošta sem byla přesunuta z Gruny roku 1833, železniční stanice byla dána do provozu roku 1889, od roku 1910 jezdily autobusy (s výjimkou první světové války), ve městě bylo několik autodopravců.
Roku 1854 měla Moravská Třebová 4680 obyvatel. 1869 – 5192, 1880 – 6056, 1900 – 7733, 1910 – 7592, 1921 – 6686, 1930 – 8167, 1950 – 6436. Kromě české menšiny byla od roku 1921 významná i menšina ruská.
Nemocnice byla otevřena v roce 1894. V roce 1911 zde byly čtyři nemocenské pokladny a okresní nemocenská pokladna. Od roku 1889 byl ve městě chudobinec. Okresní péče o mládež pracovala od roku 1913 a byla německá, od roku 1924 i česká.
V roce 1924 byly v Moravské Třebové organizace německé sociální demokracie (Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei), Německé křesťanské lidové strany (Deutsche christlich soziale Volkspartei), Německé národně socialistické strany (Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei), Svazu zemědělců (Bund der Landwirte), Německé národní strany (Deutsche Nationalpartei), Německé živnostnické strany (Deutsche Gewerbepartei), Československé sociálně demokratické strany dělnické.
V druhé polovině 19. století začaly vznikat německé spolky různého zaměření. Před první světovou válkou vzrostl jejich počet na 85. Další vznikaly po roce 1918, mezi nimi i první české. Do konce třicátých let existovalo v Moravské Třebové již více než 200 různých spolků a organizací.
Po rekatolizaci českých zemí byla v Moravské Třebové katolická fara a děkanát s kostelem Nanebevzetí P. Marie. Od roku 1916 zde působil sbor Evangelické církve augšpurského vyznání, od roku 1919 obec Německé evangelické církve. Od roku 1946 sbor Českobratrské evangelické církve, od roku 1947 obec Československé církve. Od konce 17. století byl ve městě klášter františkánů, od roku 1845 dům Milosrdných sester sv. Františka („školní sestry“).
Už v 16. století byla v Moravské Třebové městská škola. V 18. století zde byla založena piaristická kolej, piaristická škola byla roku 1803 povýšena na gymnázium. To bylo roku 1874 postátněno.
V roce 1848 zde byla jedna obecná škola, v roce 1900 již tři. Měšťanská škola existovala od roku 1873, roku 1900 byly měšťanky dvě se šesti třídami. Od roku 1919 byla ve městě česká menšinová obecná a měšťanská škola. Dále zde byla živnostenská pokračovací škola a zimní hospodářská škola. Zvláštností moravskotřebovského školství byla existence ruského gymnázia v letech 1921 – 1935.
Od roku 1935 je ve městě vojenská škola.

Muzeum mimoevropské kultury

Když v roce 1872 vznikl Spolek pro další vzdělávání živnostnického a obchodnického stavu, bylo jedním z jeho prvních cílů zřízení muzea. Sbírky postupně narůstaly, až v roce 1906 byla zásluhou rodáka, newyorského obchodníka L. V. Holzmaistera postavena pro muzeum samostatná budova obklopená parkem. Holzmaister také věnoval městu rozsáhlou mimoevropskou sbírku a založil muzejní nadaci.
Po druhé světové válce byla většina německého obyvatelstva odsunuta a město nově osídleno.
PhDr. Josef Pros

Videopohlednice z mého města

Tento výlet se uskutečnil kvůli videoprojektu, který jsme natočili se slečnou profesorkou J. Borkovou.
Pak jsme se dozvěděli, že náš „film“ byl nominován na první tři místa. Dostali jsme tedy papíry s předběžným vyúčtováním a s časem odjezdu příjezdu apod.
Tak se 23.5. v 5:45hod. sešlo deset žáků třídy primy s pedagogickým dozorem(jež zastávala slečna profesorka Borková) a vydalo se autobusem do Skalice nad Svitavou.
Zastavili jsme se hned u první trafiky, která byla u vlakového nádraží, a hned si tam někdo něco koupil. Říkal jsem si, jaké to bude v Praze, kde je mnohem více krámků, trafik apod. Svezli jsme se tedy vlakem do Letovic a tam se k nám připojil jedenáctý člen. Přestoupili jsme na vlak do České Třebové.
Na nádraží byla na neštěstí další trafika a v ní bylo ponecháno mnoho dalších peněz za všelijaké časopisy.
Přijel vlak a vyjeli jsme do Prahy. Nastoupili jsme na metro a jeli na jednu z mnoha pražských zastávek (Malostranskou) a došli jsme do budovy Ministerstva školství, kde se vyhlašovaly výsledky. Nepřišli jsme dřív, než bylo nutné a tak na nás nezbyly židle, nakonec to ale všichni přežili.
Nejdřív vyhlašovali 4.- 5.třídy. V této kategorii se zúčastnili:
  • ZŠ Kdyně s filmem „The Fairy Tale about Kdyně“,
  • ZŠ Brno Bakalovo nábřeží s „Bakalka News – Harry Potter in Brno“,
  • ZŠ Praha 4-Písnice s „Let´s Join the Walk“.
Umístění bylo takovéto: 1. místo – ZŠ Praha 4, 2.místo – ZŠ Kdyně, 3.místo – ZŠ Brno
Teď vás obeznámím s naší kategorií. 6. – 7. třídy. Tady byly nominovány tyto snímky:
  • My: Gymnázium Boskovice s „Our Town Boskovice“,
  • ZŠ a MŠ Malý Lipník Slovensko s “ The Tillage Sulín“,
  • ZŠ Praha s „Discovering the Magic City of Prague“.
Naše kategorie dopadla takhle: 1. místo – my, 2.místo – ZŠ Malý Lipník, 3.místo – ZŠ Praha 13
Kategorie 8.- 9. tříd:
  • ZŠ a MŠ Třinec s „Mr. Bake´s Trip to Třinec“,
  • ZŠ Velká Býtež s „1945: Bites Appendix,
  • ZŠ Praha 13 s „What´s up?“.
Výsledky této kategorie dopadly takto: 1. místo -ZŠ Velká Bíteš, 2.místo – ZŠ Praha 13 s „What´s up?“, 3.místo – ZŠ a MŠ Třinec s „Mr. Bake´s Trip to Třinec“
Po vyhlášení jsme vyšli z budovy Ministerstva školství a zamířili do Vrtbovské zahrady. Tato zahrada je terasovitá a dobře udržovaná. Z vyšších „pater“ je krásný výhled na Prahu. Nejsem asi sám, komu se tam líbilo.
Další objekt, který jsme navštívili byla zvonice chrámu sv.Mikuláše, odkud byl i lepší výhled, než z Vrtbovské zahrady.
Po této zastávce jsme museli kvůli času a kvůli tomu, že už se skoro nikomu nikam nechtělo jít na stanici metra, jet na vlakové nádraží a jet domů. Museli jsme jet vlakem EC, protože nebyl jiný přípoj.
V České Třebové jme opět přesedli na vlak do Skalice nad Svitavou, tam na autobus do Boskovic, kde byl výlet ukončen a všichni jsme se rozešli do svých domovů.
B. Kolmačka

Brno 2007 ( Petrov – Vila Tugendhat )

V pátek 13. 4. 2007 podnikla třída 2.C pod vedením pedagogického doprovodu Josefa Prose a Jiřiny Bártové exkurzi do Brna. Přes datum, které v sobě ukrývá různé spekulace, jsme se všichni setkali v hale vlakového nádraží v Brně, někteří studenti ze západní části okresu Blansko cestovali autobusem nebo jiným vlakovým spojem.

Za slunečného počasí jsme vyrazili do centra města po ose Masarykova třída – Kapucínské náměstí – Moravské zemské muzeum až k tzv. Zelnému trhu, kde jsme mohli pozorovat čilý obchodní ruch a zároveň obdivovat výboje architektury od doby gotické až do 20. století. Slíbili jsme si, že si v budoucnu určitě nenecháme ujít nějaké zajímavé představení divadla Husa na provázku, které se nachází v severní části náměstí.

Potom jsme směřovali na návrší Petrov, kde jsme nejprve navštívili jeden ze symbolů Brna – gotickou katedrálu sv. Petra a Pavla. Na vrcholu chrámového štítu jsme si přečetli latinský nápis z Matoušova evangelia, který se stane předmětem studia v hodinách latinského jazyka. V majestátním klidu katedrály jsme usedli do lavic a chvíli rozjímali. Potom jsme prošli do Denisových sadů, kde se nám naskytl úchvatný pohled na Brno z úbočí Petrova. Naše další cesta vedla do muzea brněnské diecéze, kde jsme byli obeznámeni prostřednictvím soch a obrazů z období gotiky a baroka s životem Ježíše Krista na výstavě s názvem Vita Christi. Celkový dojem z expozice umocňovaly podzemní gotické prostory, ve kterých je výstava umístěna.

Blížil se polední čas, a tak jsme se vydali opět přes Zelný trh (kde se zčistajasna mezi stánky se zeleninou objevilo žluté Lamborghini) kolem Staré radnice na náměstí Svobody. Tady dostali studenti zasloužený rozchod, aby se mohli posilnit před dalším kulturním programem. Ve 14.00 hodin na nás čekal brněnský architektonický skvost v podobě vily Tugendhat. Byli jsme obšírně seznámeni nejen se vznikem a vývojem samotné stavby, ale i s pohnutým životním osudem majitelů vily – manželů Tugendhatových. Dokonce jsme měli možnost vidět zblízka i jejich dceru, která právě poskytovala informace sdělovacím prostředkům. Účelnost, důmyslnost, koncepce prostoru a smysl pro detaily u vily Tugendhat nám všem doslova vyrazily dech, zejména působivé bylo vzájemné prolínání exteriéru a interiéru stavby. Onyxová stěna, domácí kino, společenská místnost i terasa jako hřiště pro děti, unikátní systém vytápění a větrání, to vše činí z vily Tugendhat příjemné a zajímavé místo. Přejme si, aby byly brzy dořešeny majetkové záležitosti a aby se uvolnily finanční prostředky na její celkovou rekonstrukci.

Prohlídkou vily Tugendhat skončil oficiální program exkurze a po přesunu do centra Brna si studenti mohli již sami vychutnávat přívětivou jarní atmosféru moravské metropole.

PhDr. Josef Pros

Vítězná řada pokračuje…

Ve dnech 29.- 31. března se již třetím rokem dívky našeho gymnázia zúčastnily Soutěže mladých evropských kuchařů. V německém Magdeburgu stejně jako minulý rok tým ve složení Marie Henková, Zuzana Hošková a Jana Hlubinková obsadily pod vedením paní profesorky Stanislavy Škvařilové první místo.
Každý tým má za úkol uvařit hlavní jídlo pro čtyři osoby dle zadání. Celková hodnota nesmí přesáhnout cenový limit a pro přípravu je k dispozici šedesát minut.
Celá soutěž probíhá pod záštitou německé plynárenské firmy, proto je hlavním pomocníkem mladých kuchařek právě plyn.
Porota skládající se z předních degustátorů hodnotí nejen chuť, ale i způsob přípravy, manipulaci s potravinami, úpravu stolu a také prezentaci připraveného pokrmu samotnými studenty v německém jazyce, s jehož výukou je celá soutěž spjata.
Nezbývá než dívkám gratulovat a věřit v jejich opětovný postup do velkého finále.

Festivadlo

Studenti Gymnázia Boskovice se zúčastnili mezinárodního divadelního festivalu
Ve dnech 23. – 25. března proběhl v Brně festival studentského frankofonního divadla – Festivadlo. Jedná se o prestižní mezinárodní přehlídku, které se každoročně účastní několik českých souborů (např. z Brna, Olomouce, Hradce Králové, Plzně) a dále vybrané zahraniční soubory. Letos přijeli divadelníci z Itálie, Maďarska, Slovenska, Bulharska, Polska, Francie, Rumunska. A poprvé na festivalu vystoupili také studenti Gymnázia Boskovice.
Nápad připravit divadlo ve francouzském jazyce vznikl na podzim loňského roku díky spolupráci ředitele gymnázia RNDr. Drahomíra Skořepy s panem Henrim Noubelem, organizátorem festivalu. Přípravou představení byla pověřena profesorka Yvet Přikrylová, k dispozici dostala francouzštináře ze třídy 3.C, tedy 16 studentů. Vzhledem k takovému počtu herců se paní profesorka rozhodla vytvořit vlastní scénář tak, aby byl každý student zapojen.
Námětem hry s názvem „Hodina francouzské literatury“ je situace z reálného života, což nám umožnilo ztotožnit se s jednotlivými rolemi a kreativně rozvíjet jejich charaktery. Zajímavým a vtipným prvkem hry je film, který jsme sami natočili. Uměleckého zpracování a režie filmu se ujala jedna ze studentek, Alena Vítková. Díky zajímavému scénáři se v rámci představení objeví i taneční a hudební vystoupení. V této hře také uslyšíte několik básní, převážně ze druhé poloviny 20. století.
Přestože jsme na přípravu měli docela krátkou dobu, myslíme, že vzniklo zajímavé představení. Bylo pro nás přínosem, že ačkoli paní profesorka měla o hře jasnou představu, přistupovala k nám jako k rovnocenným partnerům, jednotlivé prvky s námi konzultovala a dala nám velký prostor ke tvůrčí činnosti.
Samotný festival byl pro nás velkou zkušeností. Měli jsme možnost zhlédnout zajímavá divadelní představení, zdokonalit se ve francouzském jazyce a seznámit se se zahraničními účastníky. Velice nás potěšilo, že naše hra měla veliký úspěch nejen u diváků, ale i u poroty. Získali jsme speciální cenu Aliance Francaise. Díky tomu, že ve filmu prezentujeme nejen naši školu, ale také Boskovice, diváci projevili o naše město velký zájem.
Tímto bychom chtěli také všechny čtenáře pozvat na reprízu našeho představení. Předpokládáme, že se uskuteční během května. Věříme, že i ti, kteří nemluví francouzsky, si představení užijí a vychutnají krásu a půvab tohoto jazyka.
Za studenty třídy 3.C Alena Vítková, Iva Grajcarová, Alexandra Zonová, Barbora Palánová

SLOVENSKO – POLSKO 2006 (ORAVA – KRAKOV – OSVĚTIM)

Ve středu 27. 9. vycestovala výprava studentů 3. a 4. ročníku Gymnázia Boskovice a Vyšší odborné školy obor Podnikání a management Boskovice pod vedením učitelů Josefa Prose a Jitky Zelinkové netradičně severovýchodním směrem na Slovensko a do Polska.

Cesta autobusem poměrně rychle ubíhala, a tak jsme se krátce po poledni mohli ocitnout před branami Oravského hradu. Tento mohutný hradní komplex, který od středověku střežil starou obchodní cestu z Baltu do Podunají a k Jaderskému moři, pro nás přichystal četná překvapení. S údivem jsme procházeli spletí nádvoří a chodeb, než jsme se ocitli na vrcholu hradu zvaném Citadela, odkud jsme mohli obdivovat nádherné panorama oravských hor a lesů. Také interiér byl zajímavý. Mohli jsme se přesvědčit o dovednosti řezbářských mistrů, někteří se poněkud ulekli, když spatřili obrovitého medvěda. Podvečer jsme prožili v okolí Oravské přehrady. Příjemně jsme se osvěžili v termálním koupališti Meander-park Oravice.

Ve čtvrtek 28. 9. na nás čekalo starobylé sídlo polských králů – město Krakov. Nejprve jsme byli trochu zaskočeni stavem polských silnic, nakonec jsme se dostali na dálnici a během dopoledních hodin šťastně dorazili do Krakova. Zde jsme nejprve navštívili symbol polské státnosti – hrad Wawel s katedrálou sv. Stanislava. Na wawelském návrší jsme mohli obdivovat pamětihodnosti různých architektonických stylů od doby románské a gotické až po klasicismus a historismus. Poté jsme přešli starobylými uličkami, lemovanými nádhernými kostely až na Rynek glowny (Hlavní náměstí) s ohromujícími stavbami jako jsou gotický Mariánský kostel, renesanční tržnice Sukienice, miniaturní barokní kostelík sv. Vojtěcha aj. Dále jsme si prohlédli unikátní gotické nádvoří staroslavné Jagellonské univerzity.

Následoval rozchod a posezení v útulných kavárničkách, které lemují celé náměstí. Ti nejvytrvalejší došli až k Floriánské bráně. Večer jsme se vrátili na základnu, poseděli a zhodnotili zážitky z Krakova. Někteří si zasportovali u stolního fotbalu.

V pátek 29. 9. dopoledne jsme vyrazili ze Slovenska opět do Polska, tentokrát do místa, které se stalo synonymem válečného běsnění a utrpení. Navštívili jsme vyhlazovací koncentrační tábor v Osvětimi. Byl to zvláštní až mrazivý pocit, když nám průvodce ukazoval, kudy chodili vězňové do namáhavé vysilující práce. V jednotlivých blocích nám byl posupně objasněn celý smrtonosný mechanismus koncentračního tábora.Potom jsme odjeli ještě do druhé části, kde se nám naskytl výhled z centrální strážní věže na kolejiště a perón, kam přijížděly transporty s židovskými obyvateli z celé Evropy.

Po navštívení krásy na Oravě a v Krakově jsme si v Osvětimi uvědomili, jaké utrpení si lidé mohou vzájemně způsobit. Je to memento pro všechny další generace. Pak už následovala jen cesta domů. Do Boskovic jsme dorazili v pořádku večer kolem 19.00 hodiny.

PhDr. Josef Pros

Adresa

Budova školy Gymnázium Boskovice,
příspěvková organizace
Palackého náměstí 222/1
680 11 Boskovice
tel. 516 802 211
fax. 516 453 559
email: info@gymbos.cz
ID datové schránky: avnb89q
facebook:
IZO: 102007934

Odkazy

e-twinning
Comenius
ingenious
MUNI
esa

Počítadlo

TOPlist