Gymnázium Boskovice

Archiv

Model United Nations

Mezinárodní studentská konference, vedená přesně podle řádu a protokolu jednání OSN.
Gymnázium Boskovice se pravidelně zúčastňuje konference na americké škole v Berlíně (JF Kennedy School), která se koná každý rok v listopadu. Studenti pracují v jednotlivých komisích: Human Rights, Environment, Political, Disarmament a Special Conference ( kde se téma každoročně mění podle aktuální situace ve světě).
V každé sekci je několik desítek studentů z různých zemí, kteří projednávají a obhajují rezoluce na daná témata. Jednotliví delegáti většinou nezastupují svou vlastní zemi, ale hájí barvy země, která jim byla přidělena: (proto Model United Nations). S danou zemí se musejí předem důkladně seznámit, prostudovat její vnitřní poměry i zahraniční politiku, aby dokázali fundovaně hájit a prosazovat její zájmy.
V letošním roce jsme byli pověřeni zastupováním Albánie, jedné z nejchudších zemí Evropy, která kdysi, tak jako my, patřila k zemím socialistického tábora, ale málokdo o ní ví více než to, kde leží. Naše delegátky se tedy snažily zviditelnit nejen Gymnázium Boskovice, naše škola si ostatně v Berlíně už dobré jméno získala a stále udržuje, ale i tuto chudou a neprávem opomíjenou zemi.

Kulinářské umění mělo své velké finále

Ve dnech 3. až 5. listopadu proběhlo v rámci lipských veletrhů finálové kolo soutěže Mladých evropských kuchařů. Studentky našeho gymnázia Marie Henková, Zuzana Hošková a Jana Hlubinková se sem pod vedením paní profesorky Stanislavy Škvařilové probojovaly díky vítězství v Magdeburgu na jaře tohoto roku. Dívky získaly se svým regionálním pokrmem třetí místo a úspěšně tím ukončily působení v této soutěži.

Praga mater urbium

Praga mater urbium (Praha matka měst) aneb V Praze bejvávalo a stále je blaze (Cestopis, kterak oktáva boskovického gymnázia objevovala kouzlo a půvab Prahy, 25. 9. – 27. 9. 2007)
V úterý 25.  září 2007 se kolem sedmé hodiny ranní na nádraží ve Skalici nad Svitavou tísnila skupinka studentů oktávy boskovického gymnázia, kteří se chystali pod vedením své třídní učitelky Jitky Stloukalové a  učitele českého jazyka Josefa Prose na třídenní exkurzi do Prahy. Po příjezdu lokálky od Boskovic se počet účastníků zvýšil a  do myslí všech se začaly pomalu vkrádat otázky: „Jaká bude cesta? Co počasí? Vyplní se předpověď?“ Rychlík do Prahy přijel včas a  studenti i učitelé se snažili najít volná místa. V Letovicích se připojila poslední malá skupinka a celá expedice v počtu 29 se blížila rychlým tempem ku Praze.
Do Prahy na hlavní nádraží jsme dorazili po desáté hodině. Celé nádraží připomínalo velký pístový stroj, lidé neustále pendlovali mezi nástupišti a  halou. My jsme se svižně přesunuli na Opletalovu ulici k  zastávce tramvaje č. 9. Drobná komplikace nastala, když tramvaj sice přijela, ale byla plná pasažérů. Odvážnější studenti pod vedením Josefa Prose do tramvaje přesto vstoupili, ostatní členové výpravy zůstali na zastávce. Vystoupili jsme na stanici Lazarská a za chvíli přijela moderní velká tramvaj, která přivezla zbytek expedice. Přes Spálenou ulici jsme dorazili až na ubytovnu U Bubeníčků v ulici Myslíkova. Rozdělení do pokojů proběhlo velmi rychle, dokonce bylo vyhověno všem požadavkům. Pouze jediný atraktivní dvojlůžák si pro sebe vyhradili pedagogové, aby měli v noci klid. Pokoje svým zařízením nápadně připomínaly holobyty (jednoduchá lůžka, stolky, věšáky), chyběly skříně a poličky, o židlích ani nemluvě. Teplá voda však byla k dispozici po celý den. Trochu jsme se osvěžili, lehce pojedli a vyrazili do víru velkoměsta.
První cesta vedla podél Vltavy směrem k Národnímu divadlu, kde jsme si připomněli význam zlaté kapličky po českou kulturu. Z vývěsky jsme zjistili, že i tzv. seriáloví herci se mohou uplatnit v klasických inscenacích na prknech, která znamenají svět. Chvíli jsme se zahleděli do velkých oken poetické kavárny Slávie (zde se scházeli herci po představeních a vyslechli první kritiky svých vystoupení). Nikoho známého jsme tam neviděli, bylo ještě brzy. Cestou po Národní třídě jsme obdivovali krásné fasády secesních domů a zastavili jsme se u malého památníku, který připomínal brutální zásah policejních jednotek proti studentské demonstraci 17. listopadu 1989.
Na Jungmannově náměstí byla socha národního buditele ovinuta plachtou a lešením, což jí dodávalo lehce postmoderní výraz. Prosmýkli jsme se malou uličkou až do romantického zákoutí zahrad františkánského kláštera. To místo je velmi zajímavé. Málokdo by očekával v centru Prahy oázu klidu a pohody, jakou představují zahrady s hřišti a lavičkami zejména pro studenty a maminky s dětmi. Pasáží jsme prošli až na Václavské náměstí. Pohlédli jsme na Národního muzeum, sochu svatého Václava i na hotel Evropa, kde se údajně odehrával příběh Jak jsem obsluhoval anglického krále.
Začalo mírně poprchávat, a tak jsme se přes Můstek dostali poměrně rychle na Staroměstské náměstí, kde jsme měli objednanou prohlídku radnice. Přivítala nás starší erudovaná paní, která nám postupně ukázala jednotlivé reprezentační sály radnice včetně podzemí. Měli jsme možnost si prohlédnout gotickou kapli, strojovnu orloje, Brožíkovy obrazy s historickými náměty, přijímací sál upravený ve stylu kubismu i gotické a románské sklepení. Před radnicí jsme si připomněli velkou tragédii, jež se odehrála 21. června 1621. V místech označených 27 kříži ukončili život mučednickou smrtí na popravišti čeští šlechtici, rytíři a měšťané, kteří se účastnili povstání proti Habsburkům. Potom dostali studenti rozchod, aby se občerstvili a mohli si trochu vydechnout.
Naše další odpolední cesta pak vedla po stopách korunovace českých králů Karlovou ulicí k Vltavě. Šli jsme kolem renesančního domu vyhlášeného pražského železářství U Rotta (dnes se tam bohužel prodávají výrobky ze skla). Minuli jsme též známou pivnici U zlatého tygra, kde býval častým hostem Bohumil Hrabal a nechával se inspirovat k literární tvorbě. Pokračovali jsme dále k baroknímu komplexu církevních staveb Klementinum. Naskytl se nám pohled na panorama Hradčan. Odtud jsme se dostali až k budově divadla Na zábradlí. Tam jsme se zorientovali a za mírného deště jsme podél řeky postupovali na ubytovnu. Zde jsme se mohli v klidu připravit na večerní divadelní představení.
Mezitím přestalo pršet, a tak jsme v dobré náladě vyrazili do města (tentokrát za divadelní kulturou). V divadle Na zábradlí jsme byli velmi brzy, tudíž jsme si mohli zpříjemnit čekání na představení v divadelní restauraci. Pohodlně jsme se usadili v předních řadách. Mnohé návštěvníky poněkud překvapila jednoduchost a strohost scény. O to působivěji vyzněla hra autora Jáchyma Topola Cesta do Bugulmy s výstražným podtitulem Requiem za východní Evropu. Jednalo se o postmoderní vizi světa po atomové katastrofě. Evropa je v troskách, pouze na Sibiři funguje ze setrvačnosti mechanismus jakéhosi příšerného gulagu. I když téma nebylo příliš optimistické, působivé zpracování, bouřlivé dialogy a taneční kreace nemohly nikoho nechat lhostejným.
Po skončení představení jsme se prošli uličkami kolem Náprstkova muzea a Betlémské kaple až na Národní třídu. Tady dostali studenti rozchod, aby si mohli v atmosféře večerní Prahy v klidu utřídit dojmy. Kolem jedenácté hodiny večerní jsme se sešli na ubytovně a první den v Praze byl šťastně za námi.
Ve středu 26. září ráno nás sice čekalo velmi chladné počasí, ale nepršelo. Posnídali jsme a pěšky jsme vyrazili přes most Legií obdivovat část Prahy, která se nachází na levém břehu Vltavy. Nejprve jsme se zastavili u památníku obětem komunismu, na kterém se podílel sochař Olbram Zoubek. Poté jsme se rozhodovali, zdali použijeme lanovku na Petřín, nebo zdoláme výstup pěšky. Tři dívky nakonec vystartovaly a to rozhodlo. Cestou na Petřín jsme se zastavili u pomníku knížete české poezie Karla Hynka Máchy. Připomněli jsme si také jeho cestovatelské záliby. Na Petřín jsme dorazili v 10 hodin, kdy se celý areál otevíral. Studenti dostali rozchod a každý se pobavil podle zájmu (někteří skončili v bludišti, jiní na vrcholu rozhledny, část zaujala expozice o Járovi Cimrmanovi, další poseděli v bistru u kávy a jedna skupinka dováděla na dětském hřišti u obří houpačky).
Poté jsme přešli až k Strahovskému klášteru, odkud jsme pokračovali k Černínskému paláci a baroknímu poutnímu místu Loreta. Pod vedením Josefa Prose jsme opustili davy turistů a podnikli krátkou cestu do Nového světa. Tak se nazývaly domky řemeslníků a obchodníků, které dnes obývají hlavně umělci. Zčistajasna jsme se před polednem objevili mezi turisty na Hradčanském náměstí. S napětím jsme sledovali slavnostní výměnu stráží před Pražským hradem. Postupně jsme se prošli celým areálem Hradu (Matyášova brána, katedrála sv. Víta, královský palác, bazilika sv. Jiří, Lobkovický palác). Mohli jsme obdivovat a porovnávat jednotlivé umělecké styly od strohosti románských staveb, přes mystickou vznešenost gotiky, harmonii renesance, patos a monumentalitu baroka až k uměřenosti klasicismu a historismu. Následoval rozchod na individuální prohlídku pro český národ posvátných míst.
Sešli jsme se u sochy prvního českého prezidenta T. G. Masaryka, naslouchali hudebníkům a pomalým krokem sestupovali Nerudovou ulicí na Malostranské náměstí. Tam jsme se opět rozešli za malým občerstvením. I když se v blízkosti nachází všudypřítomný McDonald, potěšující bylo, že mnozí z nás dali přednost klasické staročeské pivnici U kocoura, kde se u jednoho velkého stolu mohli setkat učitelé se svými studenty.
V odpoledních hodinách jsme po dobrém jídle směle vyrazili do Valdštejnského paláce, kde se nachází sídlo Senátu České republiky. Než začala vlastní prohlídka, museli jsme projít bezpečnostním zařízením – detektorem na kovy, rentgenována byla i naše příruční zavazadla. Uvítala nás mladá sympatická vzdělaná průvodkyně, která nás podrobně seznámila se životem Albrechta z Valdštejna a provedla barokními historickými sály, až jsme se dostali do zasedací síně senátu. Tady průvodkyně velmi ochotně a trpělivě odpovídala na různé všetečné dotazy studentů, které se týkaly činnosti a fungování tohoto zákonodárného sboru. Nakonec jsme měli možnost pokochat se nádherným prostředím valdštejnských zahrad.
Další cesta pokračovala proti proudu Vltavy směrem ke kouzelné pražské čtvrti Kampa. Tady jsme mohli přemítat nad mizející krásou staré Prahy, protože celé okolí včetně Karlova mostu připomínalo Disneyland a bylo doslova našlapáno turisty. Potom následoval rozchod, během kterého jsme se přemístili na pravobřežní část Vltavy do Starého města pražského. Protože se studenti v Praze už velmi dobře orientovali, dali jsme si sraz přímo na ubytovně U Bubeníčků, abychom společně mohli obdivovat noční osvětlenou Prahu.
Vydali jsme se na putování po pražských mostech. Nejprve jsme šli k Jiráskovu mostu. Socha Aloise Jiráska nápadně připomínala sochu Josefa Jungmanna tím, že byla zahalena lešením. Zato Tančící dům se zaskvěl v celé své kráse a jedinečnosti. Kontroverzní ozdobu Rašínova nábřeží jsme mohli obdivovat pouze z chodníku. Plánovaná cesta na střechu domu do prostor vyhlídkové restaurace se nemohla uskutečnit, protože po celou dobu našeho pobytu v Praze se tam konaly různé VIP akce. Tedy snad někdy příště. Přešli jsme k Palackého mostu a po něm na Smíchov a kolem Dětského ostrova znovu k mostu Legií, kde jsme ráno začínali prohlídku Prahy. Tak jsme opsali pomyslný elipsoid a zase jsme se rozešli potěšit se atmosférou noční Prahy, abychom se kolem jedenácté hodiny opět setkali na ubytovně.
Poslední den pražského pobytu ve čtvrtek 27. září se počasí poněkud zhoršilo. Přesto jsme se nedali odradit od původního záměru navštívit Vyšehrad. Po snídani jsme se vydali na Karlovo náměstí a tramvají č. 18 se přesunuli do blízkosti vyšehradského návrší. Potom jsme stoupali ulicí Lumírovou a malým úzkým podchodem pronikli do nitra vyšehradské pevnosti. Nejdříve jsme se zastavili u jedné z nejstarších dochovaných staveb v Praze – rotundy sv. Martina. Dále na nás čekala přívětivá stařenka – průvodkyně, která nás jako myška protáhla spletí chodeb pod vyšehradskou skálou. V lapidáriu jsme měli možnost obdivovat originály barokních soch z Karlova mostu. Potom jsme se přesunuli ke kostelu sv. Petra a Pavla, původně románské stavby s velmi zajímavými úpravami z 19. století. Prošli jsme kolem Myslbekových sousoší slovanských mýtických hrdinů. Zastavili jsme se u Libuše s Přemyslem a naslouchali kněžně, jak věští slávu Praze. Následovala návštěva vyšehradského hřbitova Slavína, kde jsme již individuálně mohli rozjímat nad tím, kolik slavných osobností (spisovatelů, vědců, umělců i sportovců) daly české země Evropě a lidstvu. Blížila se polední doba, a tak studenti dostali rozchod po Vyšehradě, aby se mohli ohřát a posilnit.
Za mírného deště jsme pokračovali sestupem z vyšehradské skály k vltavskému břehu. Minuli jsme velmi zajímavé kubistické stavby architekta Josefa Chochola a podél řeky jsme došli až ke kostelu sv. Cyrila a Metoděje. Na tomto místě se v kryptě chrámu ukrývali stateční čeští parašutisté, kteří 27. května 1942 provedli v Praze atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. S pohnutím jsme v tichosti prošli podzemí kostela.
Následoval rozchod na kávu, na ubytovně jsme si vyzvedli zavazadla a tramvají č. 9 jsme se dopravili na hlavní nádraží. Usadili jsme se do rychlíku Praha-Přerov, který však nabral mírné zpoždění, a tak se v České Třebové přestup na rychlík Hradec Králové-Brno změnil v poklus. Poslední přesun jsme zvládli výborně. Od Svitav jsme již mohli podávat zprávy, že se všichni vracíme v pořádku domů bohatší o nevšední zážitky z matičky Prahy.
PhDr. Josef Pros

Stanzach – Lechtal

Každý rok v průběhu června pořádá paní prof. Skořepová turisticko – poznávací zájezd do rakouských Alp. Účastnila jsem se tohoto výletu již loni, v prvním ročníku gymnázia, a neváhala jsem jet ani tento rok. Vyjíždělo se 16. června v 6 hodin ráno od Gymnázia v Boskovicích. Bylo nás celkem 9 studentů, pedagogický dozor a další zájemci z Boskovického okolí.
Nikdo si nezapomněl doklady, a tak jsme se dostali bez problému do Rakouska, projeli jsme Vídní a zamířili po dálnici na Salcburk. Z časových důvodů jsme se na naší cestě mohli zastavit jen v Berchtesgadenu, které kdysi bývalo sídlem nacistických představitelů. Prohlédli jsme si muzeum a okolí a jelo se dál. K večeru jsme dorazili do údolí řeky Lechu, které lemují skalnaté giganty hor, které každého na první pohled okouzlí. Kolem 9 hodiny jsme byli na místě. Přivítala nás vesnička Stanzach s malebným náměstím, kterému vévodí snad stoletá lípa a kostelík. Přímo zde stálo naše ubytování – dům JEKY a přivítal nás prostřeným stolem a teplou polévkou.
Druhý den, hned po ránu, jsme se přesvědčili, že Rakousko je katolická země. Přesně v 6 hodin ráno nás probudily kostelní zvony a každou následující čtvrthodinu také odbíjely. Posilněni vydatnou snídaní a patřičně vystrojeni jsme zamířili k vrcholkům. První den jsme podnikly „procházku“ k horské chatě, ležící asi ve 2000 m. n. m. a dále sestup do městečka Namlos. Po návratu do Stanzachu jsme ošetřili první odřeniny a spáleniny, ale pranic nám to neubralo na chuti k dalším výstupům.
Druhý den nám pokazilo ovšem počasí, které se rozhodlo nechat celé údolí pod mrakem. Naší záchranou byly náhradní plány připravené právě pro špatné počasí. Zamířili jsme do vedlejšího městečka Reutte, kde jsme obdivovali překrásně zdobené měšťanské domy a navštěvovali obchůdky s drobnostmi. Odpoledne se již trochu vyčasilo a tak pár odvážlivců sedlo na kola a jelo podél řeky Lechu několik kilometrů k nedalekému mostu a zpět. Na této cestě pravidelně potkáváme koně, kteří neodmítnou jablko a krávy s charakteristickými zvonci na krku.
Ke každodenním zábavám na túrách patřily také povinnosti. Dospělí se museli prostřídat v kuchyni a my studenti u dřezu s nádobím. Každý večer nám náš belgický správce přivezl polotovary, které jsme si museli jen ohřát. Večery jsme si zpestřovali vykládáním o povoláních jednotlivých dospělých nebo přednáškami či různými hrami (kartami).
Další dny jsme pokořili několik vrcholů – Jöchelspitze (2242m) nebo Lachenjoch (2069m). Někteří si zpříjemnili odpoledne koupáním v horském jezeře nebo samostatným výšlapem na nedaleký kopec. Ale vždy, když jsme vystoupili do vyšší nadmořské výšky mohli jsme ocenit krásné alpské louky, které pokrývaly rostliny, které známe jen z herbářů – vstavače, protěže, hořce nebo „alpské růže“.
Počasí nás ale stále zkoušelo a jeden celý propršel, naštěstí jsme měli v plánu ještě návštěvu bavorských zámků. Jednalo se o zámky – Neuschweistein a Hohenschwangau, které si nechal postavit král Ludvík II. Bavorský. Svým vzhledem působí poněkud komicky a možná pro některé i kýčovitě, ale dokáží také okouzlit svou velkolepostí a krásou.
Poslední den se někteří věnovali odpočinku a někteří si ještě vyjeli na kole na Petersberghüte (1250m). Byla to krásná ukázka rakouské pohostinnosti – v dřevěné chatě, která není v zimě přístupná, jsme se schoulili u kamen, ve kterých plápolal oheň, hladili jsme bernardýna a kočky a popíjeli jsme čerstvě nadojené kravské mléko. V sobotu jsme se rozloučili s údolím a zamířili jsme do Innsbrucku. Poslední hodiny v Rakousku jsme strávili většinou nakupováním nebo prohlížením historických zajímavostí. Na cestě domů nás nepotakaly skoro žádné problémy. Pokud budete mít příští rok možnost, mohu vám tuto cestu jen doporučit.

Vyhodnocení výtvarné soutěže

Milé studentky, milí studenti,

1. ročník výtvarné soutěže vyhlášené v dubnu 2007 na gymnáziu a pořádané v rámci prevence sociálně-patologických jevů je u konce. Uzávěrka soutěže byla oproti původnímu termínu prodloužena o týden, tedy do 8. 6. 2007.
Soutěžním úkolem pro letošní ročník bylo vytvořit plakát, který by varoval před návykovými látkami a odrazoval od jejich užívání. Obdrželi jsme od vás okolo 50 prací, které bude hodnotit odborná porota z řad vyučujících.
Jsme potěšeni, že vaše plakáty jsou jasným důkazem toho, že o drogové problematice máte spoustu informací načerpaných z výuky a z médií. Z vašich prací je znát, že si všichni uvědomujete velké nebezpečí užívání psychotropních látek. Jsme přesvědčeni, že vám vydrží rozhodnutí neužívat alkohol a jiné drogy, před kterými varujete na svých plakátech.
Poděkování patří vyučujícím výtvarné výchovy p. prof. Vítkové a p. prof. Šmerdovi za cenné rady, kterými vám dopomohli k co nejlepšímu  výtvarnému zpracování nápadů.
Věříme, že v příštím ročníku, kdy na vás čeká jiné téma, se do soutěže zapojí více studentů a doufáme, že výtvarná soutěž získá na oblibě a stane se na škole tradicí.
Nezbývá než čekat na vyhlášení výsledků letošního ročníku. To proběhne okolo 25. 6. 2007 spolu s předáním cen třem nejlepším autorům a slíbeným losováním drobných odměn pro dalších 10 účastníků soutěže. O přesném termínu budete včas informováni.
Na shledanou s vámi ve finále soutěže se těší
Mgr. Iveta Stloukalová
Protidrogový koordinátor

PÉTANQUE

KVARTA SE ZÚČASTILA PŘEBORU JIHOMORAVSKÉHO KRAJE V PÉTANQUE

Studenti kvarty se 6.6. 2007 vydali pod pedagogickým dozorem paní profesorky Yvet Přikrylové do Brna, aby neohroženě bojovali v historicky prvním přeboru JM kraje v pétanque. Bylo nádherné počasí, dobrá nálada, nechyběli ani nebezpečně vypadající protihráči z celé jižní Moravy. Turnaj probíhal v městské části Slatina na hřišti, na kterém se hrají i profesionální turnaje. Po dlouhém a nelítostném boji nakonec obsadila trojice Eva Tesařová, Hanka Mokrošová a Maruška Ostrá krásné čtvrté místo. Překvapil i náhradník – Honza Prosser – který byl nakonec zařazen do kategorie student a společně s dalšími dvěma hráči získal 1. místo, zlatou medaili a titul mistra JM kraje. Gratulujeme!!

Anglie Torquay 2007 aneb po stopách královny „Map“

Královna „Map“ a její dvě učednice se už nemohly déle dívat na současný svět a rozhodly se proto napravovat mladé lidi. Zosnovaly plán, dle kterého se jaly unést vybrané nešťastníky na daleký, předaleký ostrov. Vědmy si zvolily jednu provinčí prestižní školu v malebném moravském městečku Boskovice. Podle přísných kriterií vybraly 44 mladých a silných jedinců, které pak 9 dnů podrobovaly těžkým zkouškám na ostrově. Kladly jim nástrahy v různých situacích, učily je podivnému jazyku a také pravidlům správného chování.
I dozvěděli se brzy o tom princové Jaromír a Radovan. Společně se svou sestrou Rusovláskou nasedli do plechového oře a vydali se hledat a osvobodit nebohé studenty.
Ptáte se jak to všechno dopadlo? Studenti ve všech zkouškách obstáli a byli napraveni. Princové a princezna je brzy našli a chtěli odvézt zpět domů.Mladí lidé však odmítali odjet z ostrova a vrátit se zpět domů, protože poznali, že vědmy jsou ve skutečnosti dobré víly a myslí to se světem moc dobře. Po dlouhém přesvědčování a naléhání víly souhlasily, že se všichni společně vrátí na Moravu, kde mohou za pomoci svých kouzel napravovat další „mlaďochy“…
Co jsme všechno dělali?

Program jazykového pobytu v Torquay – 2.-10.6. 2007:
1.den – sobota 2.6. 2007
V 11.00 přistavení autobusu před budovou Gymnázia Boskovice, Palackého 1, ve 12 hodin vyzvednutí průvodkyně v Brně na parkovišti u ÚH. Dále cesta přes Německo, Belgii a Francii, po cestě projekce filmů pro ukrácení dlouhé chvíle.
2. den – neděle 3.6. 2007
Ráno příjezd do Velké Británie, zastávka v Brightonu – návštěva Royal Pavilionu, stará čásť města The Lanes, zábavné molo, večer příjezd do Torquay na místo, kde již čekají hostitelské rodiny, které si studenty odvezou domů, večeře v rodině.
3. den – pondělí 4.6. 2007
Snídaně v rodině, dopoledne výuka, odpoledne prohlídka města Torquay – návštěva Model Village, procházka do devonské vesničky Cockington, večeře s rodinou.
4. den – úterý 5.6. 2007
Snídaně v rodině, dopoledne – výuka, odpoledne prohlídka města Plymouth – návštěva National Marine Aquarium, večeře s rodinou.
5. den – středa 6.6. 2007
Snídaně v rodině, celodenní výlet – dopoledne výlet do oblasti národního parku Dartmoor, odpoledne výlet do Exeteru, hlavního města Devonu, večeře v rodině.
6. den – čtvrtek 7.6. 2007
Snídaně v rodině, dopoledne výuka, odpoledne – výlet lodičkou do Brixhamu – rybářské městečko, které je součástí Torbay, shopping v Torquay, po návratu večeře s rodinou, večer soutěž v minigolfu.
7. den – pátek 8.6. 2007
Snídaně v rodině, dopoledne výuka, odpoledne návštěva zábavního parku (hezky si to všichni užili !), večeře v rodině.
8. den – sobota 9.6. 2007
Snídaně v rodině, v 6 hodin odjezd do Londýna, celodenní pěší prohlídka Londýna – Westminster Abbey, Houses of Parliament a Big Ben, Downing Street a Trafalgar Square, Buckingham Palace (všude spousta lidí – nácvik ceremonií pro oslavy královniných narozenin), Trafalgar Square, Piccadilly Circus, Oxford Street), krátká návštěva Britského muzea (vstup zdarma), vyhlídková jízda po Temži až do Greenwhich, kde čeká autobus, večer párky v autobusu a odjezd do České republiky.
9. den – neděle 10.6. 2007
Kolem 13.30 hod příjezd do Boskovic k budově Gymnáziu, jako při odjezdu. Všichni OK!!!

Výlet do Moravské Třebové – „Moravské Athény“

1.C se seznamovala s krásami naší vlasti, 24. 5. 2007 Výlet do Moravské Třebové – „Moravské Athény“

Vyrazili jsme z Boskovic ráno místní lokálkou směrem na Chornici a dále pak až do Moravské Třebové. Jako za starých časů náš vláček uháněl probouzející se zelenou jarní ne příliš osídlenou krajinou s 25 studenty a jejich doprovodem Jiřinou Bártovou a Josefem Prosem. Všichni vnímali příjemnou poklidnou atmosféru a těšili se z krásného rána.V družném povídání cesta uběhla rychle a my se vydali poznávat a prozkoumávat městečko s bohatou historií a krásnými historickými památkami. Mnozí z nás byli již v Anglii, Itálii, Řecku, koupali se v různých vodách moří celého světa, ale málokdo z nás navštívil Moravskou Třebovou! Jaká místa jsme navštívili? Nejprve jsme zamířili do Muzea mimoevropské kultury s podivuhodnou sbírkou exponátů z Egypta i jiných koutů Afriky, Asie, Číny, Indie i Japonska. Dále jsme navštívili zámek se zajímavou expozici užitého umění a nábytku od baroka až po 20. století, dále zámecké sklepení s mučírnou, kde nám naskakovala husí kůže při odborném výkladu a pohledu na mučící nástroje. Městečko nás okouzlilo i svým náměstím s malebnými historickými domy a určitě se tam zase brzy znovu vypravíme. I vy se můžete prostřednictvím těchto stránek seznámit s tímto městečkem, které bylo také poutním místem. Dobrá inspirace na prázdninový výlet!

Něco z historie města

Moravská Třebová vznikla pravděpodobně kolem roku 1260 v průběhu kolonizace lesnatého území, osídleného v té době zřejmě již velmi řídce slovanským obyvatelstvem.
V letech 1248 – 76 držel třebovské panství Boreš z Rýzmburka a kolonizoval Třebovsko německým obyvatelstvem. Boreš byl pak Přemyslem Otakarem II. vypuzen ze země a Třebová připadla jeho bratru Bohuslavovi, který padl roku 1278 na Moravském poli. Za jeho nezletilého syna spravoval panství Friedrich ze Schaumburku. Roku 1289 Záviš z Falkenštejna dobyl jeho hrad, ze kterého byly podnikány loupeživé výpravy do okolí. Roku 1321 vlastnil ještě Třebovou Bohuslavův syn Boreš. Po jeho smrti udělil král Jan Třebovou Jindřichovi z Lipé. Při dělení rodového majetku roku 1346 byly hrad a město Třebová přiznány Jindřichovi ml. z Lipé, jenž prodal (zapsáno 1365) markraběti Janovi hrad a město s mýtem a patrimoniem, dnešní obce Grunu, Udánky, Sušice, Staré Město, Dětřichov, Kunčinu, Rychnov, Mladějov, Petrušov, Boršov, Útěchov, Třebařov, Linhartice, Křenov, Dlouhou Loučku, Pohledy, Rudnou, Janůvky, Březinu, dále ves Seifen, která později zanikla, Čtyři Dvory a „Wenclausdorf“. Markrabě Jošt zapsal panství roku 1386 Heraltovi z Kunštátu. Roce 1436 vlastnil panství ještě Heralt z Kunštátu, roku 1447 je dal Jiří z Kunštátu a Poděbrad v léno Zdeňku Kostkovi z Postupic. Po jeho smrti roku 1477 je vlastnil Zdeňkův bratr Albrecht Kostka z Postupic, jeho nástupce Jiří Hrabiše Kostka z Postupic je však roku 1486 (zapsáno 1490) prodal Ladislavovi z Boskovic. Za jeho vlády zažilo panství a zejména město a hrad Třebová období nevídaného rozkvětu. Město bylo znovu vystavěno po požáru roku 1509, kdy prakticky lehlo popelem. Hrad byl přestavován v zámek, objevují se zde již prvky nového renesančního slohu. Ladislav měl také ve své době velmi obdivovanou knihovnu a sbírky, především umeěleckých předmětů. Po Ladislavově smrti v roce 1520 převzal panství jeho syn Kryštof. Zemřel roku 1549 a v témže roce i jeho syn Ladislav Velen, který zanechal syny Václava a Jana. Po smrti Václavově držel třebovské panství sám Jan z Boskovic. V roce 1541 vypukl ve městě opět ničivý požár a za Ladislavových potomků bylo znovu přestavováno, tentokrát již v renesančním slohu. Po Janově smrti roku 1589 zdědil panství jeho synovec Ladislav Velen ze Žerotína. Za jeho panování nabyla Třebová velkého významu, získala přízvisko „Moravské Athény“. Zámek byl přestavován a přistavěno arkádové předdvoří. Za své vedoucí postavení v protihabsburském povstání byl Ladislav Velen ze Žerotína potrestán konfiskací majetku. Třebovské panství obdržel jakožto léno koruny české Karel, kníže z Lichtenštejna.
V hospodářském životě Moravské Třebové vždy dominovala textilní výroba, později bylo silně zastoupeno i zpracování kovů.
Na Moravskotřebovsku bylo odedávna rozšířeno pěstování a předení lnu, bývalo i součástí robotních povinností. Domáckého tkalcovství využívaly textilní továrny ještě ve 20. století.Největšími průmyslovými podniky byly tkalcovny, barvírny, úpravny a tiskárny lněného, bavlněného a hedvábného zboží. Ve zpracování lnu a bavlny zaujímal přední místo rozvětvený rod Steinbrecherů. Právě na příkladu vývoje jejich podniků lze dobře pozorovat přechod od faktorie přes rozptýlenou manufakturu k tovární výrobě a jejich prolínání, stejně tak jako dočasnou symbiózu továrny a cechovního systému. Soukenictví bylo spíše městským řemeslem a soukenický cech byl nejvýznamnější ve městě. Právě v tomto oboru však v Moravské Třebové vznikla první továrna – v roce 1803 dostal Johann Wondra tzv. „tovární oprávnění“ na výrobu suken. Kolem poloviny 19. století se soukenictví ocitlo v krizi a prakticky zaniklo. Uvolnění levné pracovní síly využili především vídeňští podnikatelé, kteří zde začali zakládat tkalcovny hedvábí. Největšími podniky na zpracování lnu a bavlny byly továrny Bratří Steinbrecherové (Gebrüder Steinbrecher, Mechanická tkalcovna Anton & Fritz Steinbrecher – později Mayer & synové, Konrad Steinbrecher).
V hedvábnictví to byly především firmy rodiny Reichertů, Eisenberger & Co., Moriz Schur. Existovala celá řada dalších, menších výrobců. V roce 1945 byly textilní továrny sloučeny pod národní správou s názvem Spojené textilní závody, 1948 n. p. Henap, později Hedva.
Největšími kovoprůmyslovými podniky byly továrny stříbrného zboží: firma Bibus, 1945 Kovoprůmyslové závody, 1948 Sandrik, později Toner, firma Linhart, 1946 nár. správa, firma Macak, dále výroba měřicích výrobků, slévárny. Z ostatních průmyslových odvětví bylo významné především pivovarnictví, továrna na výrobu klavírů Hannsmann (od r. 1877), knihtiskárny (nejstarší od r. 1872), městská elektrárna.
Moravská Třebová byla sídlem vrchnostenského velkostatku, přímo ve městě však zemědělská výroba neměla velký význam. Dvůr v Moravské Třebové byl při první pozemkové reformě zčásti rozdělen, zbytkový statek byl odprodán Moravské zemědělské radě.
Ve městě se vytvářela živnostenská společenstva, v roce 1911 jich bylo sedm, v roce 1935 jedenáct. V roce 1930 zde bylo stavební družstvo. Spořitelna vznikla v roce 1869, záložna 1893, roku 1893 byly ve městě tři záložny. Ve městě byly filiálky několika bank, několik hotelů, restaurace, kavárny.
Pošta sem byla přesunuta z Gruny roku 1833, železniční stanice byla dána do provozu roku 1889, od roku 1910 jezdily autobusy (s výjimkou první světové války), ve městě bylo několik autodopravců.
Roku 1854 měla Moravská Třebová 4680 obyvatel. 1869 – 5192, 1880 – 6056, 1900 – 7733, 1910 – 7592, 1921 – 6686, 1930 – 8167, 1950 – 6436. Kromě české menšiny byla od roku 1921 významná i menšina ruská.
Nemocnice byla otevřena v roce 1894. V roce 1911 zde byly čtyři nemocenské pokladny a okresní nemocenská pokladna. Od roku 1889 byl ve městě chudobinec. Okresní péče o mládež pracovala od roku 1913 a byla německá, od roku 1924 i česká.
V roce 1924 byly v Moravské Třebové organizace německé sociální demokracie (Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei), Německé křesťanské lidové strany (Deutsche christlich soziale Volkspartei), Německé národně socialistické strany (Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei), Svazu zemědělců (Bund der Landwirte), Německé národní strany (Deutsche Nationalpartei), Německé živnostnické strany (Deutsche Gewerbepartei), Československé sociálně demokratické strany dělnické.
V druhé polovině 19. století začaly vznikat německé spolky různého zaměření. Před první světovou válkou vzrostl jejich počet na 85. Další vznikaly po roce 1918, mezi nimi i první české. Do konce třicátých let existovalo v Moravské Třebové již více než 200 různých spolků a organizací.
Po rekatolizaci českých zemí byla v Moravské Třebové katolická fara a děkanát s kostelem Nanebevzetí P. Marie. Od roku 1916 zde působil sbor Evangelické církve augšpurského vyznání, od roku 1919 obec Německé evangelické církve. Od roku 1946 sbor Českobratrské evangelické církve, od roku 1947 obec Československé církve. Od konce 17. století byl ve městě klášter františkánů, od roku 1845 dům Milosrdných sester sv. Františka („školní sestry“).
Už v 16. století byla v Moravské Třebové městská škola. V 18. století zde byla založena piaristická kolej, piaristická škola byla roku 1803 povýšena na gymnázium. To bylo roku 1874 postátněno.
V roce 1848 zde byla jedna obecná škola, v roce 1900 již tři. Měšťanská škola existovala od roku 1873, roku 1900 byly měšťanky dvě se šesti třídami. Od roku 1919 byla ve městě česká menšinová obecná a měšťanská škola. Dále zde byla živnostenská pokračovací škola a zimní hospodářská škola. Zvláštností moravskotřebovského školství byla existence ruského gymnázia v letech 1921 – 1935.
Od roku 1935 je ve městě vojenská škola.

Muzeum mimoevropské kultury

Když v roce 1872 vznikl Spolek pro další vzdělávání živnostnického a obchodnického stavu, bylo jedním z jeho prvních cílů zřízení muzea. Sbírky postupně narůstaly, až v roce 1906 byla zásluhou rodáka, newyorského obchodníka L. V. Holzmaistera postavena pro muzeum samostatná budova obklopená parkem. Holzmaister také věnoval městu rozsáhlou mimoevropskou sbírku a založil muzejní nadaci.
Po druhé světové válce byla většina německého obyvatelstva odsunuta a město nově osídleno.
PhDr. Josef Pros

Adresa

Budova školy Gymnázium Boskovice,
příspěvková organizace
Palackého náměstí 222/1
680 11 Boskovice
tel. 516 802 211
fax. 516 453 559
email: info@gymbos.cz
ID datové schránky: avnb89q
facebook:
IZO: 102007934

Odkazy

e-twinning
Comenius
ingenious
MUNI
esa

Počítadlo

TOPlist