Gymnázium Boskovice

Úřední hodiny o prázdninách



Kronika divadla poezie Kaňka na Gymnáziu v Boskovicích je k zakoupení v kanceláři gymnázia. Kronika stojí 250 Kč při osobním odběru, při zaslání poštou 350 Kč. Peníze se platí předem v hotovosti do pokladny GYBA v kanceláři školy nebo na účet Gyba 156647003/0300. Při platbě na účet je třeba zaslat na e-mail info@gymbos.cz jméno, datum platby a přesnou adresou dodání, tel. číslo. Kniha už je k dispozici.


Archiv

Carnuntum 2005

Římané před branami Vídně aneb stěhování národů v Podunají

Každý národ hledá své kořeny a tradice (jak se dnes módně píše – identitu) a to zejména ve vztahu k jiným národům (zvláště sousedním). Mezi vyučovací předměty, které takové zkoumání nejvíce umožňují, patří bezesporu humanitní vědy. Jedná se zejména o dějepis, který se na gymnáziu vyučuje jako povinný předmět v 1.-3. ročníku ve všech třídách a jako volitelný seminář ve 4. ročníku, a latinský jazyk, který se studuje jako povinný předmět v 1.-2. ročníku jazykových tříd a jako volitelný předmět ve 3.-4. ročníku všech tříd gymnázia. Právě při výuce latiny a také němčiny v jazykových třídách vznikl nápad podniknout putování podél řeky Dunaj a prozkoumat osídlení této velmi zajímavé lokality, která spojuje státy střední Evropy jako Slovensko, Rakousko, Maďarsko a po připočtení přítoku Dunaje Moravy také Českou republiku.

Myšlenky o exkurzi do Podunají se ujali dva učitelé gymnázia – Josef Pros (latina, dějepis) a Libuše Skořepová (němčina), kteří v lednu 2005 zahájili průzkum mezi zájemci. Nakonec se podařilo zajistit potřebný počet studentů (zejména díky tehdejší jazykové třídě 2.C) a po doplnění zájemci z dalších tříd mohla do Podunají vyrazit autobusem firmy BODOS početná skupina 38 účastníků.

V úterý 10. 5. 2005 po 8.00 hodině jsme vyjeli z Boskovic po trase Brno-Břeclav-Bratislava A díky rychlé, ale bezpečné jízdě jsme těsně před 11.00 hodinou vystoupili v Bratislavě na nábřeží Dunaje. Následovala krátká procházka historickým centrem Bratislavy spojená s výkladem o hlavních dominantách města. Poté si studenti i učitelé trochu vydechli celá výprava se sešla u Primaciálního paláce, kde jsme si prohlédli interiér stavby se vzácnými gobelíny s antickými motivy, které pocházejí ze 17. století. První příjemné překvapení – vstup zdarma. Další dobrou zprávou pro lehce unavené poutníky byla městská tržnice, kde jsme se mohli v krásné historické budově pohodlně a levně občerstvit. Potom jsme vyrazili společně k autobusu na základnu u Dunaje a odjeli na ubytovnu na Zlaté Piesky, kde jsme si chvilku odpočinuli.Zájemci z řad studentů mohli v podvečer spolu s učiteli ještě navštívit Bratislavský hrad a potom se podle libosti projít po dunajském nábřeží. Tramvají č. 4 jsme se pohodlně dopravili zpět na ubytovnu.

Další den ve středu 11. 5. 2005 jsme se ocitli v dávné historii. Po doplnění zásob v obchodním domě Tesco jsme překročili státní hranice a vydali se do rakouského městečka Petronell, které se ve 2. století nazývalo Carnuntum a bylo vojenským táborem a hlavním městem pohraniční římské provincie Pannonia Superior. Obdivovali jsme torzo mohutné brány střežící vchod do Carnunta, stejně jako dva velké amfiteátry (vojenský a civilní), které sloužily k zábavě římských obyvatel města. Dále jsme si pozorně prohlédli rozsáhlý archeopark (ubytovací prostory a lázně) a velmi zajímavé exponáty, které se nacházejí v Bad Deutsch-Altenburg. Následovala krátká zastávka v historickém centru Hainburgu, který byl důležitou lokalitou zejména ve středověku, o čemž svědčí městské brány, hradby i hradní pevnost. Podvečer jsme pobývali už na území Slovenska. Krátkým pochodem jsme překonali poměrně velké převýšení a vystoupili na hrad Děvín, odkud se nám naskytl překrásný výhled na celé panorama řeky Dunaje a Bratislavu. Děvín byl osídlen již v pravěku, ale my jsme si hlavně připomněli, že právě zde odrazili Moravané vedení knížetem Rostislavem četné útoky Franků, kteří se chtěli zmocnit jejich území. Večer dali někteří studenti raději přednost pobytu a povídání na ubytovně, ti nejzdatnější pokračovali po již známé cestě tramvají (Slováci ji označují něžně jako električka) do centra Bratislavy, aby si mohli vychutnat sice bohatý, ale na evropské poměry vcelku poklidný noční život hlavního města Slovenska.

Poslední den exkurze byl čtvrtek 12. 5. 2005 a studenti měli celé dopoledne volný program na individuální prohlídku Bratislavy, kde se již velmi dobře orientovali. Mnozí rychle zamířili do kavárny na vrcholu mostu přes řeku Dunaj, která byla bohužel mimo provoz. To bylo asi jediné zklamání, které nám jinak pohostinná a přívětivá Bratislava připravila. Kolem poledne jsme vyrazili na cestu k domovu. Po překročení státní hranice u Břeclavi jsem však nezamířili na Brno, ale podél řeky Moravy směrem na Mikulčice. V Mikulčicích jsme si prohlédli památník Velkomoravské říše se zajímavou expozicí o životě a materiální i duchovní kultuře Slovanů – našich předků. Zároveň jsme v exteriéru sledovali základy mohutných románských kostelů včetně práce archeologů, kteří prováděli terénní výzkum. Byl to zvláštní tajemný pocit pohybovat se v místech, kudy “ kráčely dějiny“ a kde sloužili mše svaté Konstanin a Metoděj. Poutavý výklad průvodkyně spojený s přáním, aby velkomoravské Mikulčice získaly statut památky UNESCO, nás velice zaujal. Závěrečnou fázi cesty domů provázely mírné obavy, protože nás pan řidič průběžně informoval o nepříznivém vývoji hokejového utkání na MS mezi Českou republikou a USA. Když jsme po 18.00 hodině vystupovali u budovy gymnázia, tajně jsme doufali, že naši hokejisté výsledek otočí. A tak se také stalo.

Další den pátek 13. 5. 2005 byl pro všechny účastníky exkurze navzdory datu dnem šťastným. V pořádku jsme se vrátili domů ke svým blízkým, poučeni o dávné minulosti střední Evropy a bohatší o pěkné zážitky, které si připomeneme při pohledu na fotografie. Naši hokejisté nakonec vystoupili až na samý vrchol a stali se mistry světa. A co studenti gymnázia? Ti jsou zatím ve svých přáních trochu skromnější. Pro ně je vcholem studia úspěšná maturita a přijetí na vysokou školu. Třeba některým z nich cestovatelské zážitky pomohou nejen při složení zkoušky dospělosti, ale především při orientaci v dnešním složitém světě.

PhDr. Josef Pros

Anglie 2004

Konečně je to tady, sobota 8.5.2004. Plánovaný odjezd do Anglie se blíží. Když se ale s plným kufrem dostavím ke gymplu, nikde nikdo. Nespletla jsem si hodinu nebo dokonce den odjezdu? Ale ne, to se jenom někteří zdrželi doma při loučení s rodinou. Čtvrt hodiny před plánovaným odjezdem přijel ke škole autobus. Přesněji dvoupatrový. Hned začaly hádky o to, kdo bude sedět nahoře a kdo dole. Sváry mezi námi vyřešil Jirka, náš průvodce, který přijel spolu s autobusem. Oznámil nám, že všichni sedíme nahoře. Když bylo všechno naloženo a my nastoupili, rozjeli jsme se směrem na Brno. Tam jsme nabrali ještě pár spolucestujících a jejich pana učitele. Čekala nás dlouhá cesta, která ovšem díky pohodlnému autobusu, utekla poměrně rychle. Naše první zastávka v Anglii byla v Brightonu- zde jsme navštívili Royal Pavillon, Sea Life Centre a zábavné molo. V neděli večer jsme konečně dorazili do města Torquay, které se na příštích pár dní mělo stát naším domovem. Autobusem jsme přijeli na velké parkoviště, odkud si nás rodiny odvezli k nim domů. V pondělí ráno nás rodiny dovezli do školy. Tam jsme nejdříve vyslechli přednášku o městě Torquay, o škole, o tom, jak se máme chovat… Pak jsme museli psát test, aby nás mohli rozdělit do tříd. Každý den jsme chodili do školy na 8:30. Vyučování bylo dvakrát 90 minut a mezi tím 30 minut přestávka na svačinu. Když bylo venku hezky, mohli jsme přestávku trávit v parku hned naproti škole. A každé odpoledne jsme jezdili na výlety po okolí. V pondělí jsme byli v devonské vesničce Cockington a v Model Village v Torquay, kde byly vystaveny různé zmenšeniny budov. V úterý jsme byli na prohlídce přímořského města Plymouth a jeho známého majáku. Ve středu jsme se byli podívat v národním parku Dartmoor, kde se mimo jiné odehrává děj známé knihy- Pes baskervilský. Počasí nám ale nepřálo a tak jsme museli prohlídku předčasně ukončit. Pak, jako překvapení, jsme navštívili House of marbles- Dům kuliček. Ve čtvrtek jsme vyrazili do Exeteru, hlavního města Devonu. V pátek jsme se rozloučili s rodinami i se školou a vyrazili jsme směrem na Londýn. Cestou jsme zastavovali u Stonehenge a ve Windsoru, letním královském sídle. Večer jsme dojeli na předměstí Londýna, kde si nás opět nějaké rodiny rozvezli domů. Ráno jsme se vydali do centra Londýna. Zde jsme viděli všechna známá místa jako Westminster Abbey, Houses of Parliament a Big Ben, Downing street, Trafalgar Square, Buckingham Palace, Piccadilly Circus, Oxford street a Tower Bridge. Nakonec většina z nás šla do muzea voskových figurín Madame Tussaud’s. Někteří z nás se však vydali na London Eye- obří ruské kolo, z jehož vrchu je vidět celý Londýn. Unavení z celodenního chození jsme nastoupili do autobusu a vydali se na cestu domů. V Brně jsme vysadili část našich spolucestujících, udělali poslední společné fotky, rozloučili jsme se s průvodcem a rozjeli se směrem do Boskovic. Tam nás před gymplem čekaly houfy natěšených rodičů, kteří čekali na to, až zase uvidí své děti. V Anglii bylo sice krásně, ale, jak se říká, doma je doma.
Martina Učňová a Hana Komárková 1.C

Paříž

Gymnázium Boskovice zorganizovalo pětidenní poznávací zájezd do Paříže. Účastnit se mohli studenti francouzštiny i jiných jazyků. Celou cestu nás provázela velmi kvalifikovaná průvodkyně, která nám v úvodu připomněla celou historii Francie, což nám pomohlo vytvořit se celkové souvislosti s jednotlivým pařížskými památkami.

Paříž mě zaujala svou enegantní upraveností. V ulicích rostou aleje platanů. Klasické domy zdobí barevné balkóny nebo funkcionalistické skleněné budovy odráží barvu oblohy. V opečovaných parcích lze najít klidné místečko, i když jste uprostřed rušné Paříže. Je zde nespočet kouzelných koutů, historických památek a mnoho možností kulturního vyžití. Například jsme navštívili několik světoznámých muzeí. Pozorovat na vlastní oči díla, která jsme doposud znali jen z knih, byl velký zážitek.

Ve Francii je velmi odlišný životní styl. Lidé se za ničím nehoní, využívají všech možností relaxace, které Paříž nabízí. Všichni vás pěkně zdraví a usmívají se na vás.

Tento zájezd nás skutečně po mnoha stránkách velmi obohatil.

Historie Salonu

V prosinci 1989, v době, kdy se vše rychle měnilo, mnohé zanikalo a jiné vznikalo, zrodila se i myšlenka Salonu – přehlídky studentské tvořivosti. Protože pouze tvořivý student může přispět k pozitivním změnám ve společnosti, uplatnit se a být úspěšný. První ročník nebyl tématicky omezen, šlo pouze o prezentaci výtvarných kolekcí jednotlivých tříd.

  • Salon 91 – Velikonoce ve studentské tvorbě
  • Druhý ročník Salonu byl již tématicky zaměřen a v aule na týden zavládl folklór – pestré kraslice, kytice, pomlázky… Na vernisáži se předváděly lidové tance a velikonoční zvyky.
  • Salon 92 – Škola – základ života
  • Humorně, cimrmanovsky pojatý Salon, věnovaný škole, památce Jana Ámose a hlavně nedoceněného pedagoga Járy Cimrmana. Z pouhé přehlídky prací změnil se Salon ve skutečnou dílnu, kde se pracovalo koncepčně, tvořivě, promyšleně, kde každý detail měl svůj smysl. Výsledkem byl harmonický celek, který vypovídal o vztahu dnešních gymnazistů ke škole, ke vzdělání, k sobě navzájem. Zdařilá vernisáž se vstupní přednáškou „mladých cimrmanologů“ ze 2.D vytvořila vynikající atmosféru na celý „salonní“ týden. Do auly se chodili pobavit společně studenti i profesoři, někdy se přidali i náhodní návštěvníci.
  • Salon 93 – Mladý člověk očima mladého člověka
  • Zpověď mladých lidí z pocitů v dnešním světě, ve společnosti, v rodině. Hledání odpovědí na otázky – odkud, kam, proč, mladí, staří, lepší, horší… Odpověď asi nenašli, ale určitě si mnozí, ať už tvůrci Salonu nebo návštěvníci, ujasnili své postoje k celé řadě problémů, s kterými se dnešní mladý člověk potýká.
  • Salon 94 – Člověk – prostor a čas, vztahy a komunikace
  • Téma těžké, ale velice zajímavé s hlubokým filozofickým zázemím. Volba zaměření nebyla náhodná. V prostoru školní auly a v čase salonním jsme vždy intenzívně cítili, že vztahy jsou vynikající a komunikace nevázne. S tímto pocitem přišla i potřeba jej vyjádřit, a tak vzniklo téma pro tento ročník. V pojetí daného téma se třídy lišily. Některé přistoupily k problému přísně exaktně – matematicko-fyzikálně, jiné preferovaly především filozofický rozměr. Tento, v pořadí pátý Salon, přinesl výraznou změnu v koncepci celého projektu. Téma ztvárnili studenti různě – tradičně výtvarně, ale také pohybem, hudebně, literárně… V aule byl připraven každé odpoledne pestrý program a příznivci Salonu, bez rozdílu věku a postavení, se dlouho a dobře bavili. Další ročníky Salonu mají podobnou koncepci – široký záběr s řadou doprovodných aktivit (besedy, koncerty, soutěže..).
  • Salon 95 – Týden na Olympu aneb což takhle víra, človíčku?
  • Salon 96 – Člověk potřebuje hudbu ? !
  • Salon 97 – Kontrasty
  • Salon 98 – Mýty a legendy
  • Salon 99 – Sport aneb škola v pohybu
  • Salon 00 – Jaké bylo 20. století
  • Salon 01 – Strach
  • Salon 02 – Sucho
  • Salon 03 – Komunikace
  • Salon 04 – Smysly
  • Salon 05 – Menšiny
  • Salon 06 – Minulost
  • Salon 07 – Životní styl
  • Salon 08 – Láska
  • Salon 09 – Mezi nebem a zemí
  • Salon 10 – Film
  • Salon 11 – Sny a fantazie
  • Salon 2012 – Fenomén
  • Salon 2013 – Hodnoty
  • Salon 2014 – Závislosti
  • Salon 2015 – Evoluce
  • Salon 2016 – Živly

Organizace Salonu je pro studenty zajímavá a lákavá. Salon jako přehlídka gymnaziální tvořivosti má již své pevné místo v zájmových aktivitách, které škola svým studentům nabízí. Návštěvníkům pak přináší nejen estetické zážitky, ale i specifický pohled do „hlubin študákovy duše“.

Adresa

Budova školy Gymnázium Boskovice,
příspěvková organizace
Palackého náměstí 222/1
680 11 Boskovice
tel. 516 802 211
fax. 516 453 559
email: info@gymbos.cz
ID datové schránky: avnb89q
facebook:
IZO: 102007934

Odkazy

e-twinning
Comenius
ingenious
MUNI
esa

Počítadlo

TOPlist